Náš systém se v ústavě definuje jako parlamentní demokracie, a to samo o sobě vymezuje roli ústavních činitelů, včetně role prezidenta. Prezident je v tomto systému vnímán jako instituce, která integruje společnost, nevstupuje do běžné politiky, prohlubuje identifikaci občanů se státem. Je tedy hlavně symbolem, který má odrážet hodnoty, na nichž je společnost založena, posilovat autoritu politické scény, protože se neúčastní běžných mocenských a frakčních bojů, přitom dokáže upozorňovat na závažné společenské problémy a také fungovat jako moderátor při řešení závažných sporů.

Že jste takového prezidenta u nás ještě nezažili? Máte pravdu. U všech tří prezidentů České republiky se ozývala (oprávněná) kritika, že se pohybují na hraně či za hranou svých ústavních pravomocí a mají tendenci více či méně ovlivňovat každodenní politiku či mocenské rozložení sil. Právě proto, když se připravovala přímá volba prezidenta, byly tedy předloženy návrhy na úpravu ústavy, které ovšem byly přijaty jen v minimální míře; část z nich je předkládána opětovně nyní.