Multikulturní propaganda nadále probíhá v celé Evropě. Bez ohledu na politické a obchodní ztráty, které zamýšlené vytvoření "nového Evropana" přináší jejím protagonistům. Možná se dokonce se ztrátami počítá jako s odpisem prošlého zboží v supermarketech. Stále častěji za propagandisty-politiky, kterých už mají občané plné zuby, zaskakují "struktury druhého sledu": Umělci, "nezávislí odborníci" a také obchodní firmy, které se zapojují do politických her.

Rasismus? Jde o víc!

První vlaštovky k nám přilétly už v roce 2003 při kampani o vstupu ČR do EU, kdy mnohé obchodní řetězce distribuovaly letáky vyzývající občany k hlasování pro vstup do bruselského chomoutu. Po referendu se firmy, patřící většinou k nadnárodním obchodním řetězcům, na čas se svým aktivismem stáhly. Dnes, kdy Evropská unie stojí na okraji propasti a zápasí o přežití, vytahují globální hráči v pozadí obchodních řetězců, tyto "cinklé" karty znovu.

Jenže doba se změnila. Přibývá lidí, kteří po zkušenostech s migračním hororem jsou na "výuku k multi-kulti" alergičtí. Zvláště ve chvíli, kdy pochopili, že jsou stále častěji manipulováni i přes zdánlivě čistě komerční reklamní kampaně. Tento týden se zařadil mezi multikulturní aktivisty i německý obchodní řetězec Lidl. V jeho letáku se zimním oblečením se objevil jako jeden z mužských modelů černoch. Řada lidí na to reagovala rozhořčeně, což zase mainstream odsoudil jako rasismus. Jenže, jak se ukazuje, jde o víc.

Firmy jdou do voleb

Lidl se proti pobouření řady svých zákazníků ohradil s typickou multi-kulti arogancí: Je prý 21. století a ČR je součástí Evropy, kde žijí lidé různých národností i různé barvy pleti. To je ale pravda jen zčásti. Druhou stranou mince je fakt, že podprahové poselství, které vytvořili hoši a dívky z PR oddělení v Lidlu v Německu, je politickým vzkazem. To, co je v Německu prohlášeno za normu, protože Němci jsou již dostatečně multikulturní propagandou po desítkách let zpracováni, musí být normou v celé Čtvrté říši.

Ideologie multikulturalismu, tedy umělého míšení kultur, s cílem potlačit etnicky poměrně homogenní společnosti tvořící historické národní státy - a tím je likvidovat - aktuálně mře na úbytě. Přesto však nadále patří k povinné ideologické výbavě neomarxistické levice, která tvoří hlavní proud establishmentu Evropské unie, vlád a politických stran, které se k Bruselu hlásí. Pro všechny, kteří tuto ideologii nesdílejí - a těch je v národních státech stále více, je odpor proti stále stupňovanému ideologickému tlaku, jenž se valí ze všech stran - včetně domněle obchodních společností - politickou prioritou.