Tento skromný hrdina, jak ho nazývají některá média, přijel jako mladý makléř do Československa v roce 1938 výměnou za dovolenou ve švýcarských Alpách, kam si chtěl jet původně zalyžovat, aby pomohl s organizováním evakuace židovských dětí do Velké Británie a to proto, že si uvědomoval hrozícího pro Židy smrtelného nebezpečí ze strany rozpínajícího se nacistického Německa. Obstarával formality potřebné k jejich přepravě a některé doklady dokonce falšoval.

Před jistou smrtí ve vyhlazovacích táborech tak zachránil do začátku války 669 dětí. Když se vrátil do Británie, tak se o těchto zásluhách nikde nezmiňoval a veřejnost o nich dlouho nevěděla. Vše vyplynulo až po letech, když jeho manželka objevila dokumentaci, kterou tehdy pořizoval, takže se do širšího vědomí dostaly až koncem 80. let. „Jen jsem viděl, k čemu se schyluje, a udělal, co jsem mohl, abych pomohl,“ říká sir Winton.

Nevím, zda by se dnes v naší globální společnosti našel někdo podobný, který by takovéto své činy nepojímal jako výjimečné. Co ale vím zcela určitě je to, že by si sir Winton zasloužil za svůj čin víc než Řád Bílého lva, který se mu rozhodl udělit u příležitosti jeho narozenin prezident republiky Miloš Zeman.