Prezident republiky je jedním z adresátů informací zpravodajských služeb, přičemž to, jaké informace mu budou poskytnuty, je - s výjimkou úkolů, které prezident republiky službě uloží, a výroční zprávy - závislé na vůli zpravodajské služby samé (viz § 8 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách ČR, ve znění pozdějších předpisů). Sama příslušná zpravodajská služba si vyhodnotí, zda jsou naplněny zákonné podmínky poskytnutí a jakému okruhu adresátů příslušnou informaci zašle. Vzhledem k pozici prezidenta republiky v našem ústavním pořádku a odpovědnosti vlády za činnost zpravodajských služeb (§ 7 zákona) je v praxi situace taková, že množství informací, které prezident republiky od zpravodajských služeb dostává, je ve srovnání s ostatními adresáty těchto informací výrazně nižší.

Obviňování ze zatloukání informací je spekulace Rozhodně je třeba odmítnout, že by prezident republiky mohl být informován o tom, kdo je a není odposloucháván či sledován. Pravidlem zpravodajských služeb v tomto ohledu navíc je, že zdroj či způsob získání informací by neměl být adresátům sdělován. Stejně tak v praxi platí, že informace dotýkající se významných ekonomických zájmů České republiky, případně organizovaného zločinu, nejsou prioritně sdělovány prezidentovi republiky. Zákon počítá s tím, že neohrozí-li to důležitý zájem sledovaný příslušnou zpravodajskou službou, mohou být adresátem takovýchto informací především policejní orgány. Navíc i pokud by takovouto informaci prezident či předseda vlády dostal, co by si s ní počal? Jak by s ní měl naložit, aniž by zasahoval do pravomoci orgánů činných v trestním řízení?