Nyní je jejich existence ohrožena. Vedení a administrace těchto stran si to stále nechce připustit, stále ještě doufají, že voliči podlehnou strašáku "většího zla", že se jim podaří vytěžit poslední zbytky politického kapitálu a pozice, kterou kdysi tyto – většinou tradiční – politické strany měly.

Nezávidím kandidátům těchto stran. Ani těm, kteří si brousí zuby na senát, ani těm, kteří chtějí zastupovat voliče v místech. Příslušnost k těm stranám, jejichž vedení se na svých "nápravných sjezdech" postavilo vůli členské základny o příznivců, nebude pro kandidáty těchto stran výhodou, ale těžkým handicapem. V mnoha případech fatálním.

Z vlastní zkušenosti vím, že někteří kandidáti si to uvědomují, ale nevědí, co s tím. Existuje pro ně vhodné řešení. Pro ty, kteří to myslí vážně. Pro ty, kterým jde o budoucnost nikoli jen vlastní, ale především té strany, od které veřejnost očekává nápravu. Budou mít dostatek příležitostí postavit se před voliče a jasně zformulovat svou představu, jak dosáhnout zdánlivě nemožného: Nápravy strany za kterou kandidují, obnovení její pozice na politickém trhu, návratu strany k ideovým tradicím současně s kvalifikovanou reflexí toho, co přináší současnost. Zkrátka budou mít možnost říci, jak chápou příčinu současných problémů a cestu jejich řešení, jak se zaslouží o to, aby jim v tom strana, za kterou kandidují, byla oporou. Veřejnost to nepochybně bude velmi intenzívně vnímat.