Jak jsem se dozvěděl až po jeho smrti, moc a moc chtěl studovat filozofii přírodních věd. Udělal úspěšně přijímačky na brněnskou filozofickou fakultu. Byl rok 1946. To už byl členem KSČ, kam vstoupil hned po osvobození Brna i s mým dědečkem z přesvědčení. Od KSČ také dostal úkol vstoupit do Československé lidové armády, přestože nikdy vojákem být nechtěl a při první příležitosti (když se rozpadla pětiletka a strana hledala spolehlivé lidí, kteří by obstáli v řízení národního hospodářství, z armády odešel). Pamatuji si ho ještě v uniformě. Moc mu slušela, vypadal v ní jako Gregory Peck. I dobové fotky dokazují, že nepřeháním. Svůj život si však představoval jinak a to, že nemohl studovat filozofii, bylo jeho životní trauma. Spousta knih na téma filozofických otázek týkajících se přírody, které jsem našel a poměrně záhy přečetl, však přivedla k filozofii mě. Měl z toho radost, ale nikdy mně neuvedl její pravý důvod.

Ale zpět k tomu, s čím se chci na základě jeho vyprávění podělit. Dostal krátký výcvik v Komorním Hrádku, pouhé dva měsíce, a byl nasazen přímo do nejnáročnějších střetů s banderovci, konkrétně nejbojovnější skupinou Burlaka, v Maguře. Neměli ani bojové zkušenosti, ani dostatečnou výzbroj. A tak došlo k následující tragické události. Úmyslně uvádím její popisy z různých zdrojů (Panzernet, který mírně, tedy spíše dost, Burlakovi fandí a neutrálnější Wikipedie):

" Cestou stále bojovala, asi nejznámější je střetnutí v Maguře, kdy banderovci narazili na 18-členný oddíl frekventantů, ozbrojený pouze lehkými zbraněmi a naprosto překvapený. V bitce padlo 6 čs. vojáků, další tři byli zranění zajati. Ke cti Burlaka však můžeme říct, že nechal zajatce ošetřit a zanechal je v nejbližší hájovně. Nakonec byl Burlak zahnán do Nízkých Tater." (viz)

" Sotňa Burlak postupovala k Prešovu a odtud na jih ke Spišské Nové Vsi. Cestou docházelo k četným střetům s československými jednotkami, při kterých zaznamenávaly obě strany ztráty. Koncem července 1947 se sotňa Burlak přesunula k Nízkým Tatrám a odtud do oblasti Magura Lipča. V tomto prostoru napadla československé oddíly, přičemž banderovci zastřelili šest vojenských aspirantů a jednoho zranili. Československá armáda podcenila u Magury Lipče zprávy o nepříteli, do boje proti ostřílené Burlakově sotni vyslala nezkušené vojenské aspiranty s nedostatečnou zásobou munice." (viz)

(Není nezajímavé přečíst si oba dva odkazy celé, ilustrují tehdejší dobu.)