Rozvířené emoce by však neměly zasáhnout širší společenství o nic víc, než je zasáhnou zprávy o zbytečné smrti mladých lidí za méně dramatických okolností. Mladí lidé totiž u nás umírají vesměs zbytečně – například na silnicích, na drogové scéně – aniž se kvůli tomu mobilizují všechny televizní stanice, ministři, soudci, policejní aparát a houfy amatérských posuzovatelů.
Podle policejního prezidenta případ otevírá diskusi o tom, jak chránit obyvatelstvo před duševně nemocnými lidmi.
Obávám se, že tento přístup není šťastný. Policejní prezident by mohl vědět, že lidé s duševními poruchami jsou v tomto typu trestné činnosti daleko za ostatní populací, zhruba v poměru 1 : 2. Má o tom dost přesné statistiky. Včetně těch, které uvádějí, že většina vražd je spáchána na osobách blízkých až nejbližších, ať už je vrahem osoba zdravá či trpící duševní poruchou.
Přijde mi jako nenáhodná náhoda, že na dnešek připadají (nevím kolikáté) narozeniny agentury Reuters. Její zakladatel, po úspěšném etablování se jako burzovní zpravodaj, nabádal novináře, aby se zaměřili na „senzační zprávy“, jakýsi základ bulváru. Vraždící šílenci jsou proto lákavým soustem (nepochybuji o tom, že některé TV kanály budou nejméně čtyři dny opakovat tytéž dramatické záběry), zatímco pět a více mrtvých za víkend na českých silnicích už nikoho ze židle nezvedne. Tím méně narkomani (ti ať se mezi sebou pobijou, aspoň od nich bude pokoj).
Pokud na jedné straně novináři a policie mobilizují, měl by ministr zdravotnictví podat racionální vysvětlení a ne se nechat nachytat zcela nepřipravený a vymlouvat se před kamerou jako malý kluk. Úředník v takovéto funkci by měl znát zásady krizových postupů. Když už nemá poradce, mohl se podívat do Wikipedie, kde by našel i pro laiky celkem srozummitelné údaje. Zde jsou:
• 1. typ: první projev nemoci → postupně se zhoršující příznaky → chronické stádium → rozpad osobnosti;
• 2. typ: první projev nemoci → remise → relaps → remise → relaps → bez léčby obvykle následuje rozpad osobnosti;
• 3. typ: první projev nemoci → úzdrava (možný výskyt poruch osobnosti či kognitivních deficitů).
Stejně jako on sice neznám konkrétní klinické údaje, na první pohled však je patrné, že pacientka, o níž se jedná, splňuje kritéria druhé skupiny. Pak je možné bez kličkování vysvětlit, že v případě (bohužel krátkodobého) plného ústupu chorobných příznaků, tedy remise, je neodůvodněné držet nemocnou v ústavní péči a považovat pečlivou ambulantní léčbu za dostatečnou. K tomu ke všemu jsou cenné také informace Martina Jarolímka v jeho blogu z r. 2012.
Psychiatři by měli také konečně přiznat, že žádný z nás není děd Vševěd, aby dokázal bezpečně ohadnout, co se jeho pacientům děje v mysli. Ono to totiž nelze spočítat ani u zdravých! Zvrat může proběhnout během 24 hodin. O to lepší by měla být spolupráce těch, kteří se cítí zdraví s těmi, kteří jsou diagnostikovaní. Senzace kolem „vraždících šílenců“ to nezlepší, naopak. Prohlubuje propast a zhoršuje možnost pochopení a soužití.
Oni totiž schizofrenici zdaleka nejsou tak nebezpeční, jako jsou „jiní“ a xenofobie vůči nim pociťovaná je trochu biologicky nastavená (dokonce možná víc, než proti příslušníkům jiné rasy). Zatímco však u těch se nesmí uvádět etnikum, u lidí s duševní poruchou je možné uvádět jejich diagnózu, což opticky zvětšuje jejich podíl na této kriminalitě. A tak zatímco u dejme tomu namibijského vraha by to bylo porušením jeho lidských práv, s psychotikem si každý může bez okolků vyplachovat ústa. Ta „osvícená osoba“ Rowlingová by měla dbát v zájmu nemocných spíš o tohle než o to, že v případě psychotického neklidu je nutné použít omezující prostředky!
Bulvár bude teď pár dnů ždímat ze svých odběratelů adrenalin, po psychiatrické oblasti začnou chodit úřednické kontroly a pacienti se dostanou do ještě nevýhodnější pozice a do větší izolace. Přitom takováto smrt je ojedinělá. Ty desítky a stovky jiných jsou však příliš banální.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
