Rozhodně tu máme dobu klidnější než za minulých vládních koalicí, které se denně rozpadaly. Snad je to právě poučení z těchto nervózních údobí. Třeba se něco děje pod povrchem, ale to se dozvíme později.
Rozhodně sjezd KDU-ČSL dal jasná znamení, pokud to ale v tom všeobecném poklidu někdo zaznamená.
Funkci obhájil stávající předseda Pavel Bělobrádek, a jak se stalo už asi zvykem vládních stran, neměl protikandidáta.
Má to svoji logiku, KDU-ČSL od minulého sjezdu zaznamenala úspěch, vrátila se zpět do poslaneckých lavic po čtyřletém půstu, což se nepovedlo zatím žádné z českých stran. A je také rovnou ve vládě, byť v postavení nejslabšího partnera.
Prvním místopředsedou zůstal ministr zemědělství Marián Jurečka, čímž delegáti znovu potvrdili vcelku fungující tandem.
A právě jeho volba přece jen trochu odkázala na standardní politiku, protikandidát se objevil, i když byl jen do počtu. Avšak už to samotné přece jen trochu rozvířilo hladinu, už jen tím, že upozornil i na některá rizika úspěchu strany.
A na klidné poměry bylo skoro bombou, že Jurečka obdržel jen velmi těsnou většinu hlasů, více než 90 hlasů bylo neplatných.
On sám to vysvětloval omylem delegátů, někteří ale spíše jako vztyčení prstu, že je až příliš vstřícný k ANO a jejímu předsedovi Babišovi, především v otázce podpory biopaliv.
Vztah k vládnímu partnerovi byl jistým tématem, z tribuny zaznívala varování před oligarchizací společnosti, což bylo jasně namířeno proti ANO.
Sám Babiš vyslal na sjezd jen svého zástupce Faltýnka. Ale přítomnost předsedů všech dalších stran opozice a koalice hovořila o tom, že KDU-ČSL je přesto obletovanou nevěstou.
Nad jednáním stále visela myšlenka, jestli by strana mohla zaujmout ještě důstojnější postavení na politické scéně, když se hlásí k silnému proudu evropské křesťanské demokracie.
S touto vizitkou už v minulosti několik předsedů strany avizovalo, že KDU-ČSL by snad mohla i vyhrát volby. Zatím ale nic takového zřejmě na obzoru není, ten současný stále zdůrazňoval, že je třeba dopředu jít postupnými kroky.
Zatím tedy KDU-ČSL potvrdila svou stabilitu a opětovnou pevnou přítomnost na politické scéně jako strana středová, tradiční, sociální a prozápadní.
Až to připomínalo uspokojení vítězů. Ale víme, kam takové uspokojení mnohé strany vedlo.
U KDU-ČSL jde navíc o vítězství velmi dílčí, co ona dnes považuje za třeskutý úspěch, to by západní podobné strany měly za naprostý debakl.
Před Pavlem Bělobrádkem a jeho novým týmem stojí tedy další úkol srovnatelný s vrácením strany do sněmovny, totiž posunout ji za dva roky opět o něco dále. Každý válečník i politik ví, že pevnost je snazší dobýt než udržet.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
