„Kdybyste už neměli zájem, dejte mi včas vědět,“ říkával a my měli stále zájem. Skoro 20 let. Také dnes by tu měl být jeho komentář, ale už není a nebude, musím to vzít za něj. Petr Příhoda včera zemřel.

Jeho komentáře byly vždy analytické, výstižné, trochu filozofující a v pravém slova smyslu nadčasové. Jako lékař psychiatr v nich nemilosrdně pitval českou i světovou politiku a také různé dobové fenomény.

Byl v dobrém křesťansky konzervativní a z hlediska své životní zkušenosti a moudrosti objevoval souvislosti, které jsme v každodenním shonu přehlédli. Snad právě proto chodil vždy z vlastní vůle v pondělí, na své psaní potřeboval víkendový klid a nadhled.

Jako psychiatr hledal motivace politických aktérů a často psychologicky analyzoval profil politiků a jejich někdy výstředních činů. A jistě si pamatujete, že tento pohled často odhaloval více než běžný komentátorský úsudek.

Tak jsem ho vlastně poprvé poznal i na začátku 90. let, kdy jsme ještě coby novinářští studenti psali do tehdejších Studentských listů s kolegou Bohumilem Pečinkou sžíravou kritiku tehdejšího českého premiéra Petra Pitharta.