Jak jinak nazvat nevyprovokovanou skutečně krvavou agresi proti tehdejší „malé Jugoslávii" (Srbsko + Černá Hora), která znamenala 78 dnů a nocí bombardování (denní průměr bombardování byl 10 hodin!), ničení a zabíjení hlavně v Srbsku, částečně i v jeho provincii Kosovu, bez doporučení, nebo povolení Radou bezpečnosti OSN, s následným vyhnáním hodně přes 200 000 Srbů, Romů, prosrbských Albánců a uloupením jejich majetků. Tehdy letci z „hodné, šlechetné Evropské unie", tedy z Dánska, Holandska, Itálie, Francie, z Británie, atd., z NATO a hlavně z USA, bez milosti ničili a vraždili a jako „kolaterální škodu" zabili na 2 768 civilů, včetně dětí, a 1031 vojáků, zranili přes 11 000 lidí a napáchali v rámci orgií ničení a škod, i podle západních odhadů, za více než 50 miliard US dolarů.

Třebas jen u Nového Sadu zničili TŘI veliké mosty přes Dunaj. Kolik jen elektráren, škol, továren civilních potřeb, zdravotnických zařízení (přes 80), chemických továren, velikých provozů ropného průmyslu a měst přitom bylo těžce poškozeno. Tady je dobré připomenout, že Německo, včetně jeho bombardérů, v Srbsku již potřetí za poslední století ničilo a zabíjelo... Ty „kolaterální ztráty" znamenaly opakovaně i mnoho zabitých Albánců, když se ti NATO „hrdinové-letci" např. z bezpečné výšky 5 000 metrů špatně trefili a omylem 14. dubna 1999 napadli albánskou kolonu civilů na cestě mezi Dečani a Djakovicí a zakázanými kazetovými bombami tam zmasakrovali na 75 albánských civilů. Den nato veliký dezinformátor, prezident USA W. Clinton v projevu v San Francisku řekl „My jsme v Kosovu, protože se staráme o to, abychom uchránili lidské životy..."

Je smutné a nevysvětlitelné běžnou logikou, proč americké letectvo použilo hrozný ochuzený uran při bombardování Srbska, včetně Kosova, jehož následky se už bohatě hlásí ve formě zvýšeného výskytu zhoubných nádorů, leukémií, malformací plodů.

Tady nelze nepřipomenout hlavní viníky tohoto vraždění a ničení, kromě již citovaného prezidenta Clintona. Byla to paní Albrightová, ministryně zahraničí USA (kdosi ji později vtipně nazval „balkánská řeznice"), bombardování velmi podporující a svého manžela do toho nutící Hillary Clintonová (o 12 let později tvrdě prosazovala bombardování Libye a člověka jímá hrůza, že je možnou kandidátkou i na prezidenta USA), tehdejší britský premiér Tony Blair, kterého mají teď Britové plné zuby, tajemník NATO Javier Solana, ministr zahraničí Británie Robin Cook, trapný Joschka Fischer, ministr zahraničí Německa Hans Dietrich Genscher a záplava dalších. O té době budoucí nositel Nobelovy ceny za literaturu (2005) Harold Pinter napsal článek „Harold Pinter o banditech a vrazích" (Der Standard, 20. května 1999). Za rok původně mainstreamový autor William Pfaff vystřízlivěl a napsal článek „Po lžích NATO o Kosovu je čas se očistit" (International Herald Tribune, 11. května 2000). O myšlenkách z té doby australského premiéra M. Frazera napsal M. Madigan (Herald Sun, 9. března 2000): Bývalý premiér M. Frazer označil NATO za organizaci lhářů, přirovnal NATO v Jugoslávii ke španělské inkvizici a křižákům, kteří pobili milióny lidí ve jménu křesťanství".

Bývalý americký hlavní prokurátor (attorney general) Ramsey Clark organizoval 10. června 2000 v New Yorku válečný tribunál o zločinech USA/NATO proti Jugoslávii, Srbům. V obžalobě obvinil prezidenta USA Williama J. Clintova, vládu USA, NATO a ostatní, z mezinárodních zločinů a z porušení mezinárodních i domácích zákonů...

Výbor pro zastavení války proti Jugoslávii, ústy profesora právnické fakulty v Torontu Michaela Mandela, prohlásil 12. dubna 1999 o čtyřech zločinech organizace NATO: