Podobné nálezy byly učiněny již v průběhu stavebních prací, ty však byly zlikvidovány, aniž by se nejprve pokusili zjistit totožnost osob, od nichž ostatky pocházely. Přitom k tomu byl dobrý důvod, protože místo, kde byly nalezeny, je historicky citlivou oblastí. V letech 1927-1945 sídlil na místě, které dnes patří Svobodné univerzitě, Ústav císaře Viléma pro antropologii, dědičnost a eugeniku (KWI-A),který měl jak známo, úzké vazby na vyhlazovací tábor Auschwitz. Proto tehdy vzniklo podezření, že by mohlo jít o úlomky kostí obětí nacismu.

Zjištění nyní prezentovaná jsou však složitější. Podle ní nelze vyloučit, že některé z nálezů jsou ostatky zavražděných lidí z dalších nacistických koncentračních táborů.

Zejména sádrový odlitek mrtvého muže je záhadný. Zároveň však indicie naznačují, že většinu nálezů lze vysledovat z antropologických a archeologických sbírek, které byly uchovávány v ústavu a existovaly již před nacistickým režimem. Některé z těchto sbírek byly shromážděny již před založením ústavu, zejména během německého koloniálního období ve všech částech světa. Na základě dosud použitých metod nelze říci nic o přesném regionálním původu lidí, jejichž ostatky byly pohřbeny v Dahlemu. Jisté však je, že ostatky byly záměrně pohřbeny, aby se jich někdo zbavil nebo je ukryl a zjištění jsou mrazivá.

Jak totiž zdůraznila Susan Pollocková, vedoucí vyšetřování, že ve všech případech byly ostatky na místě pohřbeny s neúctou. Nová zjištění zároveň rozšiřují záběr historické paměti. Naznačují, že kontexty nespravedlnosti, které jsou obvykle považovány za samostatné jevy, se někdy překrývají. A že tyto přesahy vyžadují vzájemně provázané vzpomínání založené na solidaritě.

Dějiny KWI-A, z jejichž postupů nálezy vycházejí, jsou samy o sobě dějinami překrývání. Zde se prolínaly různé kontexty nespravedlnosti a různé mocenské vztahy. Ústav byl založen za Výmarské republiky a fungoval až do roku 1945. Zde probíhal výzkum, jak funguje dědičnost u člověka: Je to dědičný materiál, který určuje vlastnosti, chování a nemoci lidí? Nebo je to vlivem prostředí? To byla ústřední otázka, kolem které se točil výzkum v rámci Lidské ostatky na univerzitní půdě.