• Pokud jde o zemědělství a venkov, máme tu něco typicky českého?

Máme tu největší lány, největší zemědělské podniky, které provozují nejtěžší techniku, která se po polích pohybuje a máme největší erozi v Evropě. Sedmdesát procent ploch orné půdy v České republice je postiženo erozí. A všechno to spolu souvisí a dohromady to pro venkov vytváří smrtelný koktejl.

• Pochopím, že máme velké zemědělské podniky, to bude stále důsledek socialismu a kolektivizace. Ale proč máme největší erozi v Evropě?

Paradoxní je, že za minulého režimu se zemědělci chovali de facto ekologicky oproti dnešku. Půdní bloky byly menší, byly tam ještě nějaké krajinotvorné prvky. A dnes? Po polích jezdí právě ona velká a těžká technika, máme velké lány a chceme velké výnosy. Jenže do půdy nevracíme téměř žádnou organiku, tedy hnůj. To souvisí s likvidací živočišné výroby. Dnes obilí odvezeme do skladů, prodáme, zkrmíme, horší nacpeme do bioplynových stanic a slámu svineme do balíků a necháme odvézt do spaloven. Do půdy se vrací jen minimum.

Autor: Archiv F. Havláta
Padesátitunová souprava při odvozu kukuřice.

• Není to ale přirozený vývoj? Budování spaloven, kompostáren, bioplynových stanic – to zkrátka dříve nebylo a nové technologie to umožnily.

Musíme si uvědomit, co je základ. Je to půda, voda a krajina. My jsme tady proto, abychom s tím nějak pracovali. Hnůj se kompostoval od nepaměti, každý zemědělský podnik měl živočišnou výrobu a hnůj se pak vracel zpět do půdy. Dnes je tu ale byznys s bioplynovými stanicemi – a to přispívá k degradaci půdy i venkova.

• Čím?

Právě tím, že do bioplynových stanic se dává hnůj, kejda, namísto toho, abychom to vraceli do půdy, půda se tak zlepšovala a dávala možnost pěstování dalších plodin.