Půllitr piva byl někdy v půlce devadesátých let taky asi za sedm korun, pamětníci vědí, že býval i za korunu, a dneska nepřekvapí, když dosáhne čtyřicítky. Tedy zhruba sumy, k níž se pomalu ale jistě, krok za krokem, kilometr za kilometrem, blíží cena litru benzínu či nafty.

V mnoha částech naší krásné země pořád platí, že dokud je na pivo, je docela dobře. Benzín, to je jiná. I když průměrný český pivař urazí ze páteční večer v hospodě řekněme sedm osm kousků, což cenově odpovídá sedmi osmi litrům benzínu, na cenu pohonných hmot se nad pivem nadává. Přitom by se za propitou sumu dala pohodlně ujet zhruba stovka kilometrů.

Má to ale i další rozměr. Jak jsem se nedávno dozvěděl z televizních zpráv a zpravodajských serverů, rapidně prý roste počet krádeží benzínu přímo z aut. Lidem prostě cena přijde nemravně vysoká a tak údajně ztrácejí zábrany. Za daných okolností jim zkrátka asi připadá normální vzít si sami to, co potřebují.

Znamená to snad, že existuje nějaká přirozená hranice toho, odkdy se může začít krást, kdy se i spořádaný občan rozhodne prorazit sousedovi krumpáčem nádrž, obsah zachytit do vaničky, přelít ho do kanystru a později jím nakrmit vlastní vůz? Někteří řidiči údajně kvůli častým krádežím nyní tankují méně nebo nechávají odemčené nádrže, aby jim zloději navíc neponičili auto.