Poslanecká sněmovna totiž ze zákona schvaluje za každý rok dvě výroční zprávy ČT (o hospodaření a činnosti), v současnosti se jedná nejenom o rok 2017, ale i rok předchozí 2016.

Pokud se poslanci rozhodnou na základě své svobodné vůle výroční zprávy ČT dvakrát za sebou neschválit, mají poslanci právo odvolat Radu České televize (ZDE), která vybírá a jmenuje generálního ředitele České televize.

Poslanci tak mají konečně možnost nejen odvolat, ale i jmenovat novou Radu ČT, a zároveň s tím nastartovat celospolečenskou diskuzi o reformě Rady ČT (např. zvýšením počtu členů Rady, jejich losováním z řad občanů, atd.) a změně dosavadního levicově aktivistického kurzu České televize. Se současnou Radou České televize se žádný obrat k lepšímu nedočkáme, současné složení Rady ČT nepůsobí jako kontrolní orgán, ale spíše jako zabezpečovací úřad pro své členy, kteří současnému vedení ČT odsouhlasí téměř vše včetně opětovného jmenování Petra Dvořáka generálním ředitelem v minulém roce.

Termíny změna nebo reforma ČT jako veřejnoprávní instituce nejsou náhodné, Česká televize potřebuje reformovat ve své veřejnoprávní formě nikoliv jí privatizovat nebo zestátnit. Zprivatizování nebo zestátnění ČT může stěží vést k pozitivní změně, v prvním případě by privatizace ČT znamenala dříve nebo později její vlastnictví v rukou jednoho z finančních oligarchů, v případě zestátnění bychom ČT stejně platili ze svých daní, ČT by se ocitla pod tlakem politické garnitury, která by zrovna byla u moci a navíc vlastností každé státní instituce je zbytnění a byrokratizace.

Česká televize totiž pod vedením jejího generálního ředitele Petra Dvořáka, bývalým ředitelem televize Nova, jede stále v těch stejných aktivistických kolejích řízených novodobými levicovými pokrokáři (výstižněji neomarxisty) přinášející relativizaci hodnot doprovázenou propagací multkulturalistické, genderové, LGBT a jiných témat „moderní levice“ ve zpravodajství a dramaturgické tvorbě.