V těchto dnech si připomínáme smutné pětileté výročí od vypuknutí největší migrační vlny v poválečné historii Evropy v důsledku osudového rozhodnutí německé kancléřky Merkelové, které navždy změnilo Evropu.

Drtivá většina z nás si pamatuje toporně se usmívající tvář německé kancléřky z podzimu roku 2015 v zástupu mladých migrantů z Blízkého východu za přítomnosti jásajících pracovníků neziskovek  doplněné kancléřčiným zvoláním „Wir schaffen das“ (My to zvládneme). Málokdo však ví, že realita v srpnu a září roku 2015 byla poněkud jiná.

Merkelová chtěla uzavřít hranice

Německé bezpečnostní síly byly naopak připraveny uzavřít hranice, poněvadž se německá vláda v září 2015 dohodla, že zastaví masu přistěhovalců na hranicích Německa. Na hranicích byli auty a vrtulníky sváženi policisté z celé země, jak píše ve svých vzpomínkách německý novinář Robin Alexander, dokonce již stáli na hranicích, ale Merkelová ke zděšení některých vydala opačný rozkaz k otevření hranic znamenající faktické pozvání pro více jak milión a půl převážně muslimských migrantů, kteří se v ten moment začali valit přes Řecko a Balkán do západní Evropy.

Klíčové jednání proběhlo 12.září 2015 mezi Merkelovou a jejími ministry. Zmiňuji se o něm mimo jiné na začátku 1.kapitoly své knihy Mračna nad Evropou. Při tomto jednání se přítomní dohodli, že od 18,00 hodin následujícího dne se zavádí hraniční kontroly s tím, že migranti budou na hranicích odmítnuti!

Byl dokonce napsán rozkaz k nasazení federální policie. Rozkaz obsahoval rovněž instrukci odmítat žadatele o azyl bez řádných dokladů. „Proto byli na následující ráno převeleni na hranice všichni policejní úřednici z celého Německa. Pro jejich transport byly použity autobusy a dokonce i vrtulníky,“ píše ve své knize Robin Alexander.