V březnu 2014 Moskva poprvé za celou dobu konfrontace s Washingtonem převzala iniciativu a zvýšila sázky v geopolitickém pokeru o naši budoucnost. Do té doby přihazovaly pouze Spojené státy. Nepodařený převrat na Ukrajině v letech 2000-2002 (akce „Ukrajina bez Kučmy“), další převraty v roce 2003 v Gruzii, v roce 2004 na Ukrajině, v roce 2005 v Kyrgyzstánu, válka 08.08.08, převrat roku 2009 v Moldávii, občanská válka a převrat v roce 2011 v Libyi, občanská válka od roku 2012 v Sýrii, převrat a občanská válka v roce 2014 na Ukrajině, to vše jsou etapy amerického plánu.
Past na Rusko
S každou podobnou akcí se nestabilita více a více přibližovala k ruským hranicím, přičemž úkol byl stále týž a pokaždé jasněji viditelný: diskreditace, destabilizace Ruska a jeho odstranění jako velkého geopolitického hráče. Američané nakonec otevřeně přiznali, že vedou válku proti Rusku, přičemž požadují minimálně výměnu vedení země a změnu zahraniční politiky, a "domorodci" z jimi využitých zemí jsou pro ně jen spotřební materiál.
Na začátku roku 2014 USA vyhnaly sázky opravdu vysoko. Na Ukrajině sponzorovaly uchopení moci otevřeně nacistickými pučisty a připravily tak na Rusko past. Nezapojit se nemohlo, protože vedení, které by ochotně spolklo takovou pilulku, by pod sebou podřezalo větev, přišlo by o vnitřní podporu, stalo by se krajně zranitelným. Takový postup by otevřel dveře „majdanovským“ technologiím i v samotném Rusku. Změna režimu by se pak stala otázkou času, ne principu.
Jenže zapojit se také nešlo. Zásah by prakticky nevyhnutelně vedl k ozbrojenému střetu s ukrajinskými nacisty, vlekl by za sebou nutnost okupace území Ukrajiny a vytvářel by Rusku ohromné politické problémy: Nejen tvrdé a otevřené nepřátelství EU, která by byla nucena zapojit sankční mechanizmy mnohem dříve a naplno, ale i klín, vražený mezi Rusko a jeho partnery v EAES, SNG, ODKB a dalších integračních projektech, které by vnímaly ruské kroky jako start obnovy SSSR silou.
Poziční hra na Krymu
Ruské vedení ovšem našlo třetí variantu. Dávala možnost nejen uspokojit na čas vlastní patrioty (připojením Krymu), ale také nedopustit velkou roztržku s Bruselem (vzhledem k projevené umírněnosti), a vlastní spojence příliš nepostrašit (tankové armády se nikam nesunuly).

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: protiproud.cz