Také výročí bylo doprovázeno velkou diskuzí, když prezident republiky pan Miloš Zeman se chtěl v Moskvě účastnit oslav, které pořádala Ruská federace. V tu chvíli se z řad politiků zvedla vlna nesouhlasu, kritiky a odporu, tak že na některé části oslav pan prezident rezignoval a plně se oslavám výročí konce II. světové války na Rudém náměstí neúčastnil. Podlehl tlaku české politické scény. Je však s podivem, že obdobná vlna nesouhlasu, kritiky a odporu se nezvedla od českých politiků a aktivistů, když v nedávné době se předseda KDU-ČSL Pavel Běrobrádek účastnil akcí spolku sudetských Němců, kdy si připomínali svůj odsun z České republiky na základě Benešových dekretů. Ačkoliv tuto svou návštěvu nikde pan Bělobrádek předem neavizoval, po té co se této akce spolku, který dodnes navazuje na národní socialismus hitlerovského Německa, požaduje zrušení Benešových dekretů, tedy jednoho z pilířů poválečné legislativy, nic se nestalo. Tedy nic, za tento nestoudný akt, kdy nejen jako osoba, ale předseda vládní strany, která se ještě nazývá křesťanská, český politik, se paktuje s  bývalými okupanty a vrahy českého národa.

Největší ostudou je, že tento údajný akt „smíření“ byl podpořen premiérem Bohuslavem Sobotkou. Je zřejmé, že pro svůj věk si ani pan Bělobrádek, ani pan Sobotka nepamatuje útrapy II. světové války. Přesto by si oba pánové ve svých funkcích mohli přečíst základní informace o této etapě českých dějin. Zjistit, kdo byl agresorem a katem českých lidí, a kdo se podílel na osvobození naší vlasti od těchto utiskovatelů a kdo za naši republiku umíral. Pokud se akcí a aktivit spolku sudetských Němců, tedy strany, která se již před II. světovou válkou snažila o rozvrácení naší republiky a výrazným způsobem přispěla o likvidaci české státnosti po dobu šesti let, účastní soukromé osoby, je to ostuda.  Pokud to však činí vládní představitelé a vyjadřují k tomu svůj souhlas, stává se to celonárodní hanbou a zároveň výrazem toho, že těmto vládním představitelům nikterak nezáleží na české historii, státnosti a svobodě, nezajímá je názor českých občanů, ale budují si své pozice, přátelství a postavení i na úkor českých občanů, pohrdají českými dějinami i občany a jsou bez jakéhokoliv zájmu o ty, kteří je volili. Jestliže bychom byli skutečně svébytnou a demokratickou zemí, již za vyjádření své náklonosti k takovémuto spolku, by oba pánové nebyli na svých politických postech. Vzhledem k tomu, že po sedmdesáti letech se historie převrátila a začala se překrucovat, přešla to většina politiků i média mlčením či dokonce výrazem podpory. V tomto aktu pan Bělobrádek i pan Sobotka, ukázali kus české povahy, že se často hluboce klaníme a plazíme se před těmi, kteří námi pohrdali, zneužívali, vykořisťovali a vraždili nás. S klidným svědomím by to pak činili zase, jen mít příležitost. Tito politici se tak stali symbolem naší zrady, národní ostudy a hanby, která potrvá, dokud takoví lidé budou reprezentovat naši republiku, naši státnost a budou nám vládnout.