Ve skutečnosti nemá krize ani jedno optimální obecně platné řešení. V každé zemi má krize různé podoby a vyžaduje různá, specifická řešení. Obecně samozřejmě platí, že se po dlouhých letech poměrně bezstarostného zadlužování musí šetřit a hledat úsporná opatření všude tam, kde je to možné.

Jenže, a to opakuji často, je šetření a šetření. Šetřit se dá na státních zakázkách, což se nedaří všude tam, kde jsou politikové příliš propojeni s určitými podnikatelskými kruhy a více či méně jim nadbíhají, protože od nich dostávají finanční podíly. Odposlechy pana Janouška to potvrzují. Tajné služby mohou přitom odposlouchávat, jak chtějí, ale bez výsledku, protože státní zástupci jsou nebo spíše byli ve službách politiků, a ti zase, třeba na nejvyšší vládní úrovni, informace strčí do stolu a tváří se, že je ani nedostali. To byl případ Topolánkovy vlády. 

Šetřit se dále dá na sociálních výdajích a tvrdit, že lidé si hlavně musí pomoci sami, že musí převzít větší odpovědnost za svůj život atd. Obecně řečeno, jakmile toto bude jakákoli vláda často opakovat a podnikat i v tomto směru odpovídající opatření, dříve či později padne. Omylem každé takové vlády totiž je, že se domnívá, že větší odpovědnost za svůj život mohou převzít také lidé bez práce, chronicky nemocní nebo jen dlouhodobě unavení, s nepříliš vysokým vzděláním a hlavně v době krize bez životní orientace a motivace. Že větší odpovědnost za svůj život mohou převzít rodiny s malými dětmi, důchodci atd. Nikdo přesně neví, jak velkou část společnosti tito lidé tvoří, ale každá vláda by měla mít za povinnost si to zjistit. Pokud vychází pouze z nějakých ideologických pouček o úkolech a povinnostech státu, pak je normální, že padne.

Další zásadou je, že když už šetřit, tak musí šetřit úplně všichni, vládou počínaje a každým občanem konče. Vláda, která má plná ústa šetření a přitom se prokáže, že platí předražené zakázky, plánuje a provádí investice, které nejsou nezbytně nutné, a má další a další vládní výdaje, které postrádají účelnost, nemůže dlouho přežít. Vláda, která není schopná efektivně vybírat daně, je vládou, která nemá schopnost vládnout. Navíc přitom zdiskredituje politickou pravici na dlouhou dobu, protože lidé získají dojem, že taková hloupá a sociálně bezcitná politika je samou podstatou pravice. A obrátí se k levici, ačkoli ta sama nemá žádné lepší recepty na zvládnutí krize, pouze bude sociálně citlivější. Což samozřejmě přinese větší výdaje a do budoucna nové problémy.