Znamenalo to, že se tyto nové demokracie hlavně nevyvíjejí směrem k rovnováze mezi mocí výkonnou a zákonodárnou a že se především moc výkonná snaží oslabit a potlačit moc zákonodárnou. Jde o různé typy prezidentských či poloprezidentských systémů v Latinské Americe, Africe, na Blízkém východě, ale nakonec už i v Evropě. V samotné Evropské unii ovšem zatím zcela převažují parlamentní demokracie, i když i tady se objevují jisté problémy, jak to můžeme sledovat dnes u nás. Co je jejich příčinou? 

Zaprvé, dosavadní stranické demokracie dlouhodobě neumožňují skutečný rozvoj demokracie a zdá se, alespoň v očích veřejnosti, že prezidentské či poloprezidentské systémy skýtají jisté nové možnosti. Občané si pouze ještě neuvědomují, že zatímco se dosavadní parlamentní demokracie, především v nových členských zemích Evropské unie, opírají o více či méně zkorumpované politické strany, které se mezi sebou přetlačují o podíl na moci a používají k tomu jakékoli prostředky, prezidentské či poloprezidentské systémy v zásadě nepřinášejí žádnou zásadní změnu. Tyto systémy se také opírají o určité své politické strany, každý prezident má svou politickou stranu, která představuje rezervoár jeho lidí, připravených mu sloužit ve státním aparátu. Jaká to je změna oproti dosavadnímu stavu? Téměř žádná.