Předsedou je zvolen opět ten starý, poněkud ukňouraný profesor a jeho nové vedení není o mnoho lepší. A to si tam ještě chlapci vzali toho odkloňovače, co podepsal zakázku bez veřejné soutěže, která skončila kriminálem pro dodavatele.

Bída a bída se valí z ODS a exot a starosta jedné pražské části je sice hezkým komickým pobavením pro českou politickou scénu, ale tím to také končí. Nic z toho voliče nepřitáhne a neosloví. Nějaká americká základna (jakkoliv vhodná) není program pro lidi, kteří shání byt a je jim taková základna lidově řečeno ukradená. Volič hledá stranu, která by se konečně začala zabývat jeho každodenními problémy, které stále jen přibývají a přibývají a jejichž řešení mají v rukou politici, nikoliv občan sám. Hloupé povídačky, jak občané neumějí vzít život do svých rukou a jak si za třicet let ještě nezvykli na svobodu jsou přesně tak urážlivé, jako ty, že občané nevědí, kdo je to migrant.

Pád a nezvolení Alexandry Udženiji není pro zasvěcené překvapením, chybou bylo, že vůbec kandidovala. Volba Stanjury na její místo je prostě jen to tahání průměru na odiv reflektorům, ale pro voliče to neznamená nic. A ta úděsně přihlouplá fráze o tom, jak druhý muž kryje předsedovi záda, kterou někteří novináři opět použili, je připomínkou slangu podvodníků, kteří se takto chovají. Velká slova o politice či světové politice se sice dobře poslouchají, ale s údělem všedního života nic neudělají a nic lidem nepřinášejí.