O tom jsme se v celkem nedávné historii mohli přesvědčit všichni pamětníci, z vyprávění přímých předků dozvědět jak strašné tragédie způsobilo např. udávání Gestapu za Protektorátu, okupace nacistickým Německem. Statisíce zmařených životů, zvěrské vraždění našich občanů německými nacisty.

Ono se nejenom jeví, ono je i holý fakt, že u některých jedinců i v dnešní naší společnosti je udavačství jakoby jejich další životní přirozenost, způsob, jak se vypořádávat se svými profesními, ale i osobními, neúspěchy, prohrami a selháními.

Jsou ale i tací, kteří se skrzevá tuto morální špinavost v sobě pokoušejí dosáhnout úspěch v podnikání, především ale politických cílů. Což je ale u nich konkrétně jedno a to samé, protože politikou se šplhají k materiálním, finančním ziskům, nutno podotknout, že k nemalým.

Typickým příkladem patologického udavače, který je jím dílem z evidentní pomstychtivosti za sérii vyhazovů pro totální neschopnost až všeho špatného schopnost ze státních institucí, kde se od něj vyžadovali skutečné pracovní výsledky; dílem ze snahy udržet se v politice a zřejmě v ní dosáhnout vyšších met; je senátor Wagenknecht z Pirátské udavačské strany.