Sice už od posledních voleb, prezidentských i parlamentních, uběhl velký kus času, přesto se ti poražení, kteří si v názvech svých stran, ale i hlasitě proklamujíc, říkají demokraté, nejsou schopni připustit svojí porážku a neustále napadají všemi možnými i nemožnými způsoby vítěze.

Z leknutí a hlavně z nouze jmenovaný ministr zahraničí, takový Pepek Vyskoč s přidanou hodnotou snaživého Hujera, je pro náš stát a jeho zahraniční politiku totálním neštěstím. Mnozí odborníci na zahraniční politiku právem poukazují na to, že se nám v podstatě směje celý svět, myšleno z a v oblasti zahraničněpolitických představitelů států, fundovaných, vážených a vzdělaných ministrů zahraničí.

Hujer Petříček páchá jednu trapnost za druhou, kamkoliv z titulu své funkce vkročí. Ať už je to Ukrajina, Brusel a nejčerstvěji velké Spojené státy americké. Snad nejhorší jsou jeho následná, po návratu vyžvejklá prohlášení a trapně komická sdělení o tom, jak chce zachránit se Šojdrovou čtrnáct syrských sirotků a k tomu ještě nádávkem celý světový mír.

Je tristní, že u nás mají všichni vrcholoví politici a také instituce, které vedou, nespočet různých poradců a rad ve smyslu slova kolektivů dalších poradců, násobně, že tito státem, potažmo námi placení lidé se po těch institucích, počínaje vládou a všemi ministerstvy, hemží jak zástupy nepilných, už zdegenerovaných mravenečků. Tam všude má snad i paní na podatelně svúj tým poradců, ať už řádných nebo externích, protože bez nich by nevěděla snad, jak má razítkem obouchat ty obálky.