Nabízí se otázka, zda o to vnitro dnešní jeho vedení, ministr za hodně menšinovou koaliční ČSSD Jan Hamáček, nebojoval při sestavování vlády tak urputně proto, že byl někým zaúkolován postupně rozvrátit, destabilizovat naši společnost, zasét sofistikovaně do ní nenávist, zlo v té nejodpudivější podobě. Tu nenávist, proti které pokrytecky, nanejvýš falešně, chce jakoby sám bojovat a přemoudřele jí nazývá předsudeční. To zlo, které se začíná pozvolna šířit v několika podobách, od několika, zatím mála ještě, lidí, z nichž snad nejhorší je silně, až nebezpečně extremistický starosta jedná malé části Prahy.

Jeho věřejné výstupy, především na sociálních sítích už nějakou dobu nejsou jenom na hraně, ale daleko za hranou normálnosti, slušnosti, o nějaké kultivovanosti ani nemluvě. ZDE A naše vnitro v rukách Hamáčka naprosto paradoxně ve svých různých Zprávách označuje oběti tohoto extremistického, zrůdného, zatím ještě jen verbálně, řádění starostu, mimochodem již několikrát pravomocně odsouzeného za trestné činy (jak toto může vůbec být možné v civilizované a kulturní společnosti???), za extremisty. Čímž z obětí dělá zločince a naopak.

Naše neslavné už naprosto, vnitro jde ale ještě dál. Zcela zjevně nechutně masochisticky chrání a zastává se někoho, kdo vulgárním a nepřijatelným ve slušné společnosti způsobem, napadá i policejní důstojníky a státní zástupce ve výkonu služby, orgány činné v trestním řízení, připomeňme si ZDE. Vnitro si takto "váží" své vlastní policejní důstojníky, zřejmě a očividně.

To, že v krizové době koronavirové se kácejí sochy osvoboditelů republiky od německého nacizmu, podle a zákeřně, kdy nebylo možné protestovat proti tomu, také nechalo naše slavné vnitro v poklidu, byť se tímto odporným činem odstartovalo naprosté rozklížení a v podstatě rozbití slušných ještě celkem našich mezinárodních vztahů s Ruskou federací. Postupné plnění cílů Hamáčkova nenávistného vnitra? Odkud asi to zadání přišlo?