Ti posledně jmenovaní, kterých je logicky nejvíc, zhusta jenom kroutí s podivem hlavou a nestačí se divit, co že to máme ve vládě za koaličního partnera vítězné strany, která měla třikrát tak velké množství voličů než ten spoluvládnoucí partner.

Čím dál tím víc se ukazuje, že Andrej Babiš nikdy neměl jít do vládnoucí koalice s rozklíženu, rozhádanou stranou, která mu nanominovala do ministerských křesel naprosto neschopné, ale o to víc sebestředné až arogantní, nekvalifikované straníky. Nehledě na to, že si socani od prvopočátku konstrukce vlády podle, vydíracím způsobem začali diktovat, nárokovali si nepoměrně větší množství křesel než na jaké měli prostým matematickým vzorcem, plynoucím z procentuálního výsledku voleb nárok a také klíčová ministerstva, především vnitro a zahraničí. A to ještě chtěli spravedlnost, drze a nesoudně.

To, co se dnes děje s výměnou ministra kultury, je smutná fraška. Ale autory nejsou ti, kterým to přisuzuje opozice, mainstreamová média a armáda protibabišovských a protizemanovských politologů a komentátorů, nýbrž sám Hamáček, který svými prazvláštními rozhodnutími potopil svého jediného kvalitního ministra. Toho, který se nebál začít rozkrývat zlodějny, milionové odkloňovačky ve svém resortu, cochcárny v hospodaření bohatě státem dotovaných kulturních institucí. Potrefení se začali bouřit, zadupali na Hamáčka a ten svého odvážného ministra "zařízl". Tak jednoduché to je na první dobrou. Na tu druhou, snad jenom všichni bohové a matka příroda ví, jaké páky ti potrefení na Hamáčka měli a mají, že se tak zalekl a ustoupil jim.