Nepomohli jim ani převelice dobře informovaní (přímo z centrály FBI) Michael Žantovský a Saša Vondra, ani k smrti vyděšená tetka Němcová, co tak ráda cizí věci, ba ani nasládle plačtivě hořekující Jiřík Pospíšilů z TOPky.

Náš premiér se očividně ve Washingtonu dobře baví, nepotřebuje ani tlumočníka (na rozdíl od jiných našich předcházejích premiérů), v Oválné pracovně i v sídle těch nejtajnějších tajných služeb na světě.

I když - v té jejich, námi placené ČT občanům náležitě skupina odborníků, analytiků, politologů i bývalých všechno možných pánů vysvětlila, vlastně "přetlumočila" všechno, co jsme neslyšeli a neviděli, ten Žantovský (i Vondra) dokonce přesně věděl, o čem se hovor vedl v tom nejtajnějším na světě institutu. Kluk šikovný, jak štěnice, kterou tam možná má. Anebo v hlavě, ví snad některý z bohů. Jiní, nějací prý analytici, dokonce ve studiu ČT jasně a nekompromisně veřejnosti sdělovali, co se nedělo, ale dělat mělo, kdo tam nebyl, ale být měl, prostě zase chtěli být za chytré, aby ve finále byli jenom trapnými šašky.

Kauza uličníka Radka Vondráčka, sice stará jak indiánská babička, ale která měla otřást naší zemí tak, že až na pád vlády to mělo být, pobavila, byť měla být asi výstřelem k všelidovému povstání.