Zkrátka podle zjištění OECD se propast mezi bohatými a chudými v rozvinutých zemích zvyšuje a mnohde je nerovnost v příjmech dokonce na rekordní výši. Podle studie dnes v průměru 10 % nejbohatších lidí v populaci vydělává 9,6x víc než 10 % nejchudších. V 80. letech to bylo přitom jen 7x víc a před 15 lety 9x více. OECD z toho činí bizarní závěr: Doporučuje výrazně zdanit bohaté (!).

Proč je to závěr bizarní? Protože zavání populismem čtvrté cenové. Jistě, na první pohled to zní zcela logicky: Jsou-li disproporce v rozložení majetku tak velké, asi je něco špatně. Míněno: Asi je to z historického pohledu neobvyklé, a tudíž pro stabilitu světa riskantní. Povede to ke společenskému pnutí, k hrozbám revolucí. Proto se zdá být prozíravé nenechat vývoj dojít až do bodu revoluce a namísto toho „prozíravě“ a „preventivně“ bohatství znovu přerozdělit. Tedy vyšším zdaněním vzít bohatým, daně nasypat do státních rozpočtů, a pak na sociálních dávkách vyplatit chudým. Zdá se vám, že tahle úvaha nemá chybu?

Ale má. Tahle úvaha totiž vůbec nechápe kauzality. Zatímco OECD tvrdí, že problém prý tkví v tom, že chudí mají horší práci než v minulosti, ve skutečnosti je to jinak. V pozadí všeho stojí spíš finanční trhy. Přesněji řečeno morální hazard mnohých centrálních bank – zejména v eurozóně, USA a Číně. Ale abychom celou věc správně pochopili, musíme si udělat drobnou odbočku.

Asi už milionkrát jsem varovala, že lidé nakažení hodnotami západní civilizace naložili s poslední krizí mimořádně špatně. Namísto toho, aby ji nechali s budhistickou smířlivostí proběhnout a nechali pročistit ekonomiku od nerovnováh, propadli západnímu dojmu, že umí řídit planetu a krizi porazit. Začali tedy dělat vše, aby krizi zabránili. Především začali sypat do ekonomiky čím dál víc peněz. V letech 2008-2009 peníze sypaly vlády, pak po nich převzaly štafetu centrální banky, které přišly s experimentem v podobě tisku peněz. Nerovnováhy v ekonomice se ještě prohloubily a přibylo jich.

Na první pohled se zdá, že to nevadí. Ekonomiky „přeci“ rostou a ceny cenných papírů také. Ale vadí to. Protože evropské ekonomiky nerostou proto, že do nich byly nasypány peníze, ale proto, že lidi už omrzelo šetřit a jejich důvěra v budoucnost se obnovila. A ceny cenných papírů nerostu proto, že by zrcadlily skvělý stav ekonomiky, ale proto, že jsou vyhnány do nebes spekulacemi. Líp než kde jinde je to v současnosti vidět v Číně.