KSČM má ve svých stanovách (konkrétně v článku 4) jasně uvedeno, že vychází z marxismu. Nejen skrze to, ale i skrze svůj název „komunistická“, se tak jasně hlásí k revolučnímu násilí. KSČM pak na svých webových stránkách má vyvěšený i Komunistický manifest, který k násilí přímo vyzývá slovy: „…cílů lze dosáhnout pouze násilným svržením celého dosavadního společenského řádu…“. Náš systém je však založen na, cituji z Ústavy článek 5, „svobodné soutěži politických stran… …odmítajících násilí“. Nejen, že se čeští komunisté násilí nezříkají, ale zjevně se k němu vyzývají. KSČM tak jednoznačně porušuje naši Ústavu. Bohužel za trvalého přehlížení odpovědných úřadů.

Často se mluví o tom, že pokud by komunisté uspěli, nemůže se opakovat to, co v padesátých letech. Řada členů této strany ale mluví o znárodňování majetků. Pochybuji o tom, že jim někdo soukromé statky dá dobrovolně, a tudíž k realizaci jejich plánů násilí bude třeba.

Druhou stránkou je pak personální situace v KSČM. Většina jejích členů byla členy KSČ, tedy strany, která se přímo podílela na minulém režimu. Ten je dle zákona 198/1993 označen jako zavrženíhodný a zločinecký. Většina předáků KSČM byla před revolucí aktivními politruky, agenty StB nebo členy PS, kteří mimo jiné hromadně podepisovali souhlas s okupací naší země sovětskými vojsky. Někdy zaznívá, že komunisté již nejsou takoví, jací bývali. Stačí si ale přečíst vyjádření některých komunistů v této straně. Například bývalá poslankyně Marta Semelová, kandidující jako lídr v Praze, popírá zrůdné procesy padesátých let. Na šestém místě ve stejném volebním obvodě pak kandiduje Zdeněk Milata, který porovnává kapitalismus a nacismus. Mimo jiné tvrdí, že boj za lidská práva je pouhou propagandou kapitálu. Podobných neostalinistů a levicových extrémistů má strana přehršle. Tito lidé mají ve straně bohužel zjevně velmi silnou pozici.