Odpovíme-li si na tyto otázky a zhodnotíme-li výsledky české politiky za 24 let, nutně se nabízí jedno z vysvětlení, potvrzené polistopadovým vývojem, že marasmus, ale i ten morální, byl pro Česko připravován zcela záměrně za pomoci našich politiků a médií. České zájmy se totiž po listopadu 1989 hájit neměly, ale naopak.

Česko má být systematicky a postupně zcela rozloženo a ti politici a osobnosti, kteří tomu brání, jsou dehonestováni, zesměšňováni a je proti nim vedena nechutná a štvavá mediální kampaň. Ti, kteří nehájí české zájmy a zájmy našich občanů, jsou mediálními hvězdami a nezáleží na tom, zda jsou schopní či neschopní vůbec funkci vykonávat a ani médiím nevadí, jakou mají minulost a za čím konkrétním stojí a co způsobili občanům a státu. To je i důvodem, proč se nechává zcela volně a nechutně rozvíjet i mediální kampaň proti prezidentu Zemanovi, když nevyhrál ˇkníže Šláfenberg“, za kterým stojí nemalá skupina tkzv. „umělců“, inteligence a V.I.P. „osobností“. Dílo štvavosti a nenávisti je korunováno jakousi satirou na prezidenta Zemana, vytvořenou rádoby umělci a dávanou na půdě Národního divadla – to je opravdu „umělecká pecka“! Nejen, že je takto urážen a zesměšňován prezident, zvolený v přímé volbě nemalou částí občanů, ale tím i značná část občanů. Když se nepovedlo zvolení protičeského knížete, tak se pustíme do českého Zemana a budeme se snažit jej občanům znechutit a vytlouct z hlavy, stejně jako komunisty. Tykadla nakreslená na plakátech bývalé koalice se trestala, ale nechutné zesměšňování prezidenta je naprosto přípustné, žádoucí a mediálně oslavované! Zde nejde totiž o Zemana jako takového, ale o prohru protičeské politiky.

Nejdříve se rozdělilo Československo na dvě části a bez referenda – nikdo se vůbec občanů neptal. Vznikly dva malé státy, které se dají lépe ovládat i kolonizovat. Již zde politici občany obešli a zradili myšlenky zakladatele Československa, T.G.Masaryka, kterého nechutně zneužili v počátku 90.let jako vějičku na občany v budování polistopadové demokracie a „otevření“ se západu v míře, že zde začal podnikat kdekdo se silnými zlatokopeckými manýry. Ve skutečnosti „otevření se“ západní Evropě a cizím firmám, bylo na úkor naší hospodářské politiky a českých občanů, kdy se postupně rozkradlo, zašmelilo a rozprodalo vše, na čem by stát mohl stavět nezávislou ekonomiku a soběstačnost, tím i suverenitu, čímž by samozřejmě mohl hájit dostatečně i české zájmy.