Patolízal trpí i závistí, když někdo něco umí lépe, než on, má potřebu druhého shazovat. Patolízal se dolíže, bohužel, často až k vysokým politickým funkcím, protože oplývá všemi vlastnostmi, které jsou v politice žádoucí.
Patolízalové mají silnou tendenci vládnout a manipulovat s lidmi, ale nemají přirozenou autoritu, právě pro své, společnosti odporné vlastnosti. Často nemají ani dostatečné znalosti, ale o to větší chuť mají mít moc a rozhodovat. Do vysokých funkcí se dostávají stejným způsobem, jako jednali již v útlém věku. Známe je všichni. Když patolízalové vyrostou, jsou samozřejmě horší a dostanou-li navíc moc, kam se také díky patolízalství dostali, je to pro jejich okolí katastrofa – natož pro stát, zastávají-li vysoké funkce. A těchto patolízalů nyní máme více, než je zdrávo, možná právě proto, že jak se říká: vrána k vráně sedá. A je to i důvodem, proč normální člověk v politice nevydrží, protože s většinou patolízalů kolem sebe, musí čelit jejich nestravitelným vlastnostem, takže je těžké normálně pracovat a něco rozumného prosadit. Není lehké s patolízaly vyjít, protože jim naprosto chybí emoční inteligence, která zaručuje především životaschopnost jedince, sociální cítění, solidaritu se slabšími a nemá přirozenou autoritu.
Patolízal je ve skutečnosti zcela neschopný, pouze vyniká právě svými patolízalskými vlastnostmi, takže navíc potřebuje, aby měl kolem sebe poradce a někoho, za koho se může schovat – stejně, jako v mládí za máminy sukně – tedy potřebuje někoho silného v pozadí a pokud se dostane až do vysoké politiky, dělá tomu silnějšímu užitečného idiota, protože na víc nemá. Stačí mu, že se opájí vlastní mocí – a je konečně nekonečně šťastný. Tyto připitomělé šťastné úsměvy na tvářích politických patolízalů můžeme nyní vidět čím dál častěji.
Další stránka je, že jak škodili v mládí partě, škodí ve vysokých funkcích celé společnosti. Máminou sukní je nyní pro ně EU, NATO a USA a nižší záležitosti, jako občané a vlastní stát je pochopitelně již nezajímají – nejsou zde od správy státu, ale pro osobní moc a peníze. Nejsou zase tak hloupí, aby nevěděli, že je občané neberou, protože jsou ve skutečnosti zcela neschopní vládnout, což prokázali za mnoho let své působnosti již na nižších politických stupních. A k patolízalství patří i osobní zbabělost. Jak děti, tak normální dospělí jedinci s vyvinutou emoční a sociální inteligencí, slabším pomáhají – je to přirozené. Patolízal není schopen pomáhat slabším, protože mu emoční a sociální inteligence chybí, což je k odpovědnému vedení státu přímo nezbytné.
Nyní nám z politických patolízalů vyrostli eurohujeři, tedy užiteční idioti pro EU, NATO a USA. Ty věděly, koho si dosadit a kdo bude tancovat, jak oni pískají, a to ještě se šťastným, leč připitomělým úsměvem na tváři, neb patolízalstvím konečně dosáhli nejvyšší životní mety – moci vládní, kdy zároveň povýšili i na eurohujery.
Závěrem lze konstatovat, že od patolízalů a eurohujerů nemůžeme nic kloudného očekávat, protože jsou v zajetí svého, konečně naplněného superega a schází jim základní předpoklady pro skutečné a odpovědné vedení státu. A právě proto, že je v naší politice již kritické množství patolízalů a eurohujerů, naši občané nemají politiky rádi a oprávněně jim nevěří, protože svoji neschopnost dostatečně prokázali, když dovedli náš stát do současného marasmu – tedy takřka ke dnu. A až dojde na „lámání chleba“, každý si s patolízaly a eurohujery jen náležitě vytře.
Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
