Stěžejním důkazem této trestní věci je opět pachová stopa, protože dle názoru soudů se pes při její identifikaci nikdy nezmýlil. Ve světle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 15. 2. 2022 IV. ÚS 2773/20 je zjevné, že metoda pachové identifikace, která byla prováděna i v případu Martina Balhara je nevěrohodná a v rozporu s aktuálním vědeckým poznáním.

Případ Martina Balhara je učebnicovým příkladem další dysfunkce české justice, která se i za cenu zkreslení odborných vědeckých závěrů ze strany Krajského soudu v Ostravě, Vrchního soudu v Olomouci a dokonce Ústavního soudu ČR snaží zabránit, pomocí smyšlených a vymyšlených argumentů, obnově řízení.

V odkazovaném článku (ZDE) se dočtete, jak může vypadat "spravedlivý proces" v demokratickém právním státě, dle čl. 1 Ústavy ČR, ve kterém žijeme.