Dřevní původci Vrbětické aféry

Prezident Havel ve svém antimilitaristickém zanícení zbrkle zničil výrobu těžkých zbraní na Slovensku, a ve svém projevu v Kongresu USA horoval pro zrušení Varšavské smlouvy i NATO. Mimochodem údajně za velkého potlesku kongresmanů.

Velice rychle mu ovšem bylo vysvětleno, že o zrušení NATO už dále mluvit nemá.

V roce 1998 jmenoval novým náčelníkem Generálního štábu Armády ČR generála Jiřího Šedivého. Byv poučen o nezbytné existenci NATO, mu proto coby vrchní velitel armády dal jediný úkol; převést naši armádu na standardy NATO. Kdyby byl ve skutečnosti takovým odpůrcem zbrojení a válčení, jakého ze sebe dělal, když se dral k moci, tak by alespoň nyní svůj rozkaz upřesnil. Nařídil by kupříkladu vyřazované zbraně jako nástroje čistého zabíjení sešrotovat a munici, která nejde nějak repasovat, bez výjimky zničit. Nic z toho ten rádobystátník, který kýčovitě a pokrytecky místo svého podpisu rád kreslil srdíčko, nenařídil. Ačkoliv nevyznával Klausovo dogma o tom, že vše zařídí trh, jednal přesně podle něho. Což byla z jeho strany čistá zrada svého, dlouhodobě veřejnosti prezentovaného přesvědčení. Už tam někde můžeme hledat kořeny Vrbětického skandálu.

Jestliže se Havel dopustil prvotního hříchu, mohl se ještě tvářit jako Adam v ráji, že jako laik „to nemusel vědět“. V žádném případě ale nemá omluvu pro svou další činnost velení armády ČR, a jmenovitě pak i pan generál Šedivý.

Bylo jeho povinností zařídit, aby armádní zbraně nikdy, nikde, nikoho nemohly zabíjet. V žádném případě se neměly dokonce stát předmětem („zbožím“) byznysu soukromých osob. Že se tak stalo, je neomluvitelným zločinem proti lidskosti. V zemích řízených rozumem, a ne pokleslými ideologiemi, určitě trestně postihovaným.