Ve stínu spekulací o důvodech, které vedly k resuscitaci a následnému (dočasnému?) přežití vlády, jimž vévodí církevní restituce, zůstalo téma nového rozpočtového určení daní neboli způsobu, jakým se rozdělují peníze obcím. Asi není daleko od pravdy, že zvlášť pro TOP 09 a jejího blížence Starosty a nezávislé (STAN) to byl hodně silný důvod, proč pokračovat ve zdánlivě beznadějném vládním projektu.

Běžnému občanu zní jako z jiného, od reality odtrženého, světa debata, kolik procent sdílených daní má jít ve prospěch obcí a kolik má zůstat na centrální úrovni. Ve skutečnosti jde ale o jednu z nejdůležitějších debat, jíž věnujeme jenmálo pozornosti. Jejímdůsledkem totiž může být zvětšení, nebo naopak zmenšení prostoru svobody. Sám fakt obecní samosprávy totiž vede k pluralitě mocí a přispívá ke svobodě jedince.

Mezi efektivitou a svobodou

Struktura českých obcí je v Evropě výjimečná. Více než tři čtvrtiny jich má méně než tisíc obyvatel, žije v nich však jen 17 procent obyvatel naší země. Přes polovinu obcí má dokonce méně než 500 obyvatel. Naopak v řadě zemí na severu Evropy průměrné velikosti obcí – 10000 obyvatel a více – u nás dosahují pouze přes dvě procenta.

Spor zastánců malých a velkých sídel je věčným sporem o to, zda má mít přednost právo uzavřené sídelní jednotky na samosprávu, „vykoupené“ ovšem výraznou finanční slabostí malých obcí, nebo snaha o co nejefektivnější využívání veřejných prostředků, k němuž spíše dochází ve větších celcích. Tento spor, jehož projevy lze sledovat v Evropě od konce poslední války, nemá jasné řešení, neboť proti sobě stojí normativní kategorie, spor dvou velkých cílů: efektivity a svobody.