Nepřímých zprostředkovaných informací běhá sice hodně, ale na většině z nich je patrná účelovost, většinou zlovolná, a smrdí dezinformací jako bolavá noha. Dovolte mi tedy, abych se dopustil názoru ve stylu cimrmanovského vizionáře Hlavsy, který vidí jen obrazy a nesmí ani naznačovat, nebo „Luthera medicirum“, Paracelsa, který rovněž proslul tím, že mluvil o jevech a věcech, které prostě viděl, ač by podle tehdejších autorit lidského a zejména lékařského poznání neměly vůbec existovat.

ČSSD je nesporně organizací, jejímž smyslem je dosažení podílu na politické moci. Obecně se k tomu dá říci to, že k dosažení takového cíle je nutná organizace, program, vedení, lídr a samozřejmě příznivé vnější podmínky. Pod čarou připomínám odpovědnost ČSSD své historii, členům i společnosti.

Je možné konstatovat, že ČSSD má k dispozici jakousi organizaci, ve které je plus minus dvacet tisíc lidí. Je patrné, že způsob organizace je v dnešní době poněkud nešťastný, protože ČSSD je ztělesněním bonmotu Jonathana Swifta, že „politická strana je šílenstvím mnoha pro blaho několika“. ČSSD je navíc nechvalně známá tím, že v ní velmi snadno vzplane boj o koryta, při kterém jde všechno, včetně jakékoliv cudnosti, stranou. Hezkou ukázkou je rok stará likvidace Jiřího Zimoly a adorace Bohuslava Sobotky, zatímco dnes se na Sobotku plive a Zimola je první místopředseda. To se sice těžko chápe, ale to, co je na této organizaci mimořádně nešťastné, se váže spíše k jejímu vztahu k programu a vedení.