Salámová metoda – z výhry je prohra a naopak
Sebevražednou cestu Hnutí ANO od vyhraných voleb k prohraným popsal Patrik Nacher včera docela dobře (zřejmě kouzlo nechtěného) v INTERVIEW ČT 24, které se věnovalo cele (ne)jednání o (ne)sestavování vlády. Salámová metoda poznamenal nestraník za Hnutí ANO výstižně.
„Vadí nám trestně stíhaný premiér“, zní omletá mantra tzv. demokratických stran. „Skousneme to, ale chceme tolik a tolik rezortů a konkrétně tyto…“, zní zase nehorázné požadavky partaje, která se jaksi ze zvyku a díky nekonečné drzosti stále nazývá sociálně demokratickou.
Až dosáhnou díky vyloženě mnichovanskému postoji ANO svého, bude následovat: „Vadí nám tenhle, vadí i onen, poněvadž Babiš vše řídí z pozadí…“. Je to skutečně ukázkový příklad salámové metody, kdy se z povolební, jako by nespotřebovatelné šišky ukrojí jedno kolečko, pak druhé, třetí.. atd. atd. Andreje Babiše však netřeba litovat. Tu cestu si totiž zvolil sám a jakýsi návrat k důvěryhodnosti premiéra bude složitý, ne-li nemožný.
Tři facky voličům
ANO totiž vystavila mandát k vládnutí masa voličů, kteří svého kroku trpce litují. Dle náhodných debat je Babiš zklamal už jen povolební úvahou, kterou před volbami nikde neprezentoval, že by byl dobře myslitelný model vlády na půdorysu té minulé, tedy ANO – ČSSD – KDU-ČSL. Tento názor musí být znám i řadovým členům, poslaneckému klubu, výboru stejně jako samotnému Andreji Babišovi.
Druhá facka do tváře voličů bylo samotné podstoupení potupného handrkování s nynějším politickým trpaslíkem ČSSD a vyslechnutí hladových ambicí drzých kariéristů, což se patně pro veliký mediální úspěch bude znovu opakovat. Větší aroganci už ANO snad nemohlo projevit. Prý „…výbor nám dal za úkol…“, alibisticky prohlašuje Velký Šéf, aniž se snad začervená. A vlastně tak legitimizuje vládu menševiků typu Stropnického, Ťoka, Pelikána či Šlechtové a jednoduše jim odevzdává výsledky svého letitého úsilí na stříbrném podnosu.
Třetí ranou do zad všech, co dali ANO hlas jsou pak bezprostřední reakce bezpáteřných amerikanofilů, těch, co již byli jmenováni výše, na pirátský nájezd USA a jejich dvou evropských hyen na léta terorizovanou a cíleně rozvracenou Syrskou Arabskou Republiku. Nad bezpáteřností našich modloslužebníků „našich hodnot“ a „našeho způsobu života“ může pozorovatel jen žasnout, slova v podstatě chybí.
Andrej Babiš? Standartní, jako vždy. Napřed se „připojuje“, později „koriguje“.
Vidle má v rukou Filip (takže jako by nebyly…)
Přitom cesta ven z hnijícího kruhu sluhovské politiky existuje. Je reálná i dnes, ovšem na 99%, spíše 100% k jejímu využití nedojde. Má ji totiž v rukou strana, ve které ohýbání hřbetů před svou vlastní vrchností funguje už dobrých 70 let. Dnešní KSČM, dříve KSČ. A přitom by stačilo tak málo. Stačilo by nevyhýbat se odpovědnosti po téměř 30 letech hnípání v poslaneckých lavicích, nadechnout se a odvážně i elegantně hodit vidle do bezskrupulózního porcování medvěda české politické scény.
„Chcete naši podporu pro vládnutí? Skončete se Sobotkovými pohrobky a začněte jednat s námi a s SPD“. Poctivější cesta dnes není, Tomio Okamura je stále připraven i ochoten jednat s těmi, kdo o stabilní vládnutí skutečně stojí. A správně dodává, že účet za podrazácké vystupování nakonec vystavi Hnutí ANO voliči.
To je sice pravda, ale kdy vlastně? Po čtyřech letech, během nichž možná vznikne další subjekt, co si dá do vínku nápravu věcí veřejných a který jacísi loutkovodiči budou průběžně infikovat jinými ťoky či pelikány, jak se jim to podařilo evidentně u ANO? Nebo snad dříve, u předčasných voleb?
I čert se dá koupit. Okamura ne. Zastavit a odstavit za každou cenu
Vzhledem k tomu, že komunistické věrchušky odmítají pod vedením Vojtěcha Filipa a Jiřího Dolejše rovnou cestu nápravy a blahobytné bahýnko jim zřejmě vyhovuje, nejlepší by byly předčasné volby. O tom, že ANO navzdory svým financím by rychle odešlo do marginální role „tradičních“ stran se snad nemusí pochybovat. O tom, že k částečnému návratu svých voličů ke KSČM by zřejmě došlo, jestliže by se komunisté odhodlali k jednoduché, popsané operaci, lze naopak s úspěchem spekulovat.
Ale KSČM to neudělá. Protože kdyby to realizovat chtěla, už by se to dávno stalo a Česká republika by měla vládu. Všichni jsou jaksi zajedno, že poslední ochránce české suverenity Tomio Okamura nesmí dostat šanci.
Takže raději se bude naoko protestovat proti nedodržování dohod, proti dehonestaci svých vlastních poslanců, ba i proti americkému pirátství, ale reálně se pro změnu nevykoná nic. Nic, co by mohlo opravdu s námi placenou žvanírnou opravdu pohnout směrem, kdy by se zase stala Sněmovnou. Důvod k zamyšlení pro nás všechny, neníliž pravda…?
Svatopluk Otava
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
