Kdo už tam jednou kecne na senátorský zadek, natolik se jej zmocňuje pocit vlastní důležitosti, nepostradatelnosti a moci, že časem zcela rezignuje na schopnost tvořit si vlastní názor, obírat se takovým tím efemérním nic, jako je svědomí, intelektuálně se vzepřít evidentním lžím, jakkoli se lidsky projevovat. Pravda, je několik senátorských jedinců, co jsou pozoruhodně odolní vůči této senátní infekci, ovšem jelikož je imunita vůči blbosti zatím vědecky neprokazatelná, těžko tyto vzácné případy nějak racionálně vysvětlit.

Tak třeba takový Milan Štěch, to byl „náčelník“...

Prakticky od samého založení naší „horní“ komory se v ní již natrvalo dobře aklimatizoval a dlouhodobě ji též „náčelníkoval“ Milan Štěch. Doložitelně majitel výučního listu, profesí spíše odborářský bafuňář Škody České Budějovice, normalizační komunista a vskutku mistrný převlékač kabátů. On je pan Štěch totiž takový ctitel moci. Bude vždy na straně, kde fouká vítr politické konjunktury, jeho instinkty bezpracného „mít se dobře“ jsou neomylné.

Je docela jedno, že je holým mluvnickým i rétorickým negramotou a spisovná věta o více než tří slovech mu činí potíže. Není rozhodující, že traviči veřejného mínění Z Ukradené (oficiálně České) televize v roli moderátorů z něj tak trochu mají vítr, (co asi v přímém přenosu zase vypadne úst argot milujícího chlapíka), hlavně že „je náš“.

Naposledy i Daniel Takáč v Interview ČT 24 místy asi hodně trnul, soudě dle jeho ostražitě kožené pokerové tváře, když politický matador Štěch oslňoval národ nejen hloubkou svých myšlenek, ale i právě svým stylem. Jak už uvedeno argot, navíc zase nové mluvnické perly typu: „..podivte se...“ namísto „podívejte se“. Asi proto, aby se televizní divák mohl trochu i při tom podívání také divit. A to se daří. Někteří se možná ještě diví.

Pan Štěch sdělil, že podpis pod dokument nejvyšších ústavních činitelů odsuzující jednání tibetsko-sudeťáckého aktivisty Daniela Hermana v roli ministra kultury, kdy si tento soukromý vykladač naší zahraniční politiky na „svém“ ministerském pachtu pozval tibetského dalajlámu k debatě zrovna když bylo jisto, že tím hodí vidle do probíhající státní návštěvy prezidenta ČLR u nás, připojil proto, že musel „...držet oficiální politiku...“. Nebo tak jaksi... Dnes už by to ovšem neudělal, poněvadž „...je už ta situace jiná...“. Je jiná. Milan Štěch už není náčelníkem. Vstupní IQ kapitál pana Štěch asi tak nějak kolem 90 zůstal zachován. Svým předsedováním však pozoruhodně „nastavil laťku“.