Hlavně žádné velké změny…, marnost nad marnost a všechno je marnost

Chyba je totiž systémová. Občan nemůže za to, že jej establishment už natolik otrávil, že namísto kratšího výletu do volebních místností voli raději (dle něj) smysluplnější variantu např. úklidu domácnosti či houbaření. Nenese vinu ani na tom, že způsob volby je administrativně (cíleně?) natolik komplikován třeba matoucí velikostí volebních lístků, někde spíše plachet, takže běžný obyvatel větší městské čtvrti zhusta zalituje, že se vůbec ještě namáhal.

Proč to tak je? Komu tento způsob jakési anarchie vyhovuje a kdo je jím poškozován? Odpovědi na tyto otázky jsou celkem prosté.

Je tomu tak proto, že současný stav je momentálním majitelům zastupitelských korýtek příjemný, skutečná změna je nežádoucí a čím méně znechucených volitelů finálně do volebních místností dorazí, tím nepravděpodobnější je možnost „nežádoucích“ změn. Nebudou-li se konat změny, poškozeným je pochopitelně prostý občan.

Takže odrazování obyvatelstva od účasti na formálním volebním procesu je účelovým prostředkem, jak zabránit sebemenšímu „otočení kormidla“ od kurzu, který možná byl v dobré víře kdysi nastaven, ukázal se však zhoubným a nyní už vlastně není vůbec dobrovolný, ale nucený.

Chaos. Média. Jen ať se voličům řádně zatočí hlava

A protože oficiální „demokratická“ stafáž je pro (klamanou) veřejnost stále ještě žádoucí, je ze strany věrchušky  opravdu nutné vytvořit z procesu voleb takový guláš dezinformací, marketérismu a mediální propagandy, že se v tom člověk s běžnými denními starostmi o zabezpečení vlastní existence a rodiny věru obtížně orientuje.