Česká televize se čerstvé události věnovala poměrně obsáhle a jelikož neobdržela patrně žádné direktivy kdovíodkud, dokonce i jaksi normálně informovala. Zbytek mainstreamu spíše zaraženě mlčí…
Koreanista není „koreanista“, Kima je tak možno vidět tak nebo „tak“.
Dvě významné české koreanistky Nina Špitálníková a Jana Hajzlerová dlouhodobě říkají, že ze strany severokorejského režimu vlasně nikdy nedocházelo k propagandistickým útokům na obyvatelstvo Jižní Koreje, ale vždy šlo o ataky proti soulskému zkorumpovanému režimu. A tak i při pokusu podsunout jakési temnější úmysly ze strany Severokorejců v právě teď nastoupeném kurzu uvolnění, si diváci mohli vyslechnout stejný názor.
Odlišně vše vnímá jen „koreanista“ (mimo jiné), člen všeználkovské redakce Reflexu Viliam Buchert. Koreji se věnuje dle svých slov 25 let, několikrát tam byl a zasvěceně tvrdí a „zjistil“, že Severní Korea vidí v Jižné Koreji Satanáše samotného a věřit se Kimovi nemá, ba je to trestuhodná lehkovážnost… No, že v Reflexu konzumují vesměs kvalitní materiál, je koneckonců zřejmé mnoho let nejen z produkce pana „koreanisty“ Bucherta.
Vypadá to, že severokorejský prezident Kim Čong-Un je nejen inteligentní stratég, ale i bystrý taktik. Ví, že bez technologické modernizace ekonomiky a obnovení potravinové soběstačnosti Severu, není budoucnost jeho části země vůbec jistá. Silná armádu mu dostatečně kryje záda, tisíce severokorejských tanků se kupodivu neřítí devastovat poklidné domovy svých jižních krajanů, ale zároveň drží dostatečně na distanc bledé americké tváře, co tak rádi exportují všude po světě „demokracii“.
Od konce klanu Paků po společnou repre…
Vlak změn se však rozjel již před lety. Usvědčená korupční královna a zneuživatelka charity v roli prezidentky Jižní Koreje Pak Kun-Hje byla zbavena rodinného trůnu (pantatínek Pak Čon-Hui byl taky diktátor.., ehm.., prezident), odsouzena jak vlastním národem, tak i soudy. Oligarchická parta Paků a rodinných přátel jako Čhe Sun-Sil (děvčátka spolu vyrůstala dospívala a v dospělosti společně kradla) odkráčela pod vlivem výše uvedeného do historie, spíše však zapomnění.
Prezidentem na Jihu byl zvolen do té doby opoziční politik Mun Če-In a Korejskému poloostrovu rázem svitla naděje. Nový jižní prezident totiž není automatickým kývačem na přání tlumočená mu „přátelsky“ z velvyslanectví USA, staví se velmi rezervovaně, ba odmítavě např. k účasti jihokorejských jednotek při zastrašovacích a provokačních akcích USA vůči Severu. Naopak se snaží po celé funkční období obrušovat třecí plochy a se sousedy na Severu spíše jednat.
Jedním z prvních výsledků snah tohoto muže byla i společná účast korejských sportovců na poslední zimní olympiádě, dokonce i pod společnou modrobílou vlajkou. A tehdy se prostě ukázalo, že ani Seveřané se sbližujícím procesům nebrání a vědomí přirozené sounáležitosti s bratrskou polovinou národa je jim stejně vlastní, jako těm z dosud druhé strany.
Chválit? Nechválit? Chválit? Nechválit, jasně že nechválit!
Nějaké té trochu nakyslé chvály se obojím Korejcům sice mediálně i u nás dostalo, ale zároveň se vše relativizovalo, zkrátka – no, jo.., závodí společně, no…, ale stejně se těm ze Severu nedá moc věřit…., vlastně je to Kimova propaganda…??? Jistě – o propagandu se postaral Západ už jen tím, že příliš netleskal. Jestliže je přece Říše zla na severu, tak jaképak sbližování, když jsme je ještě nestačili dobýt, no ne? Ale jistě!!!! Vždyť my jsme jim ani žádné sbližování nedovolili!
Kim Čong-Un kul železo, dokud bylo žhavé. Olympiádě vyslovil podporu, nato pár měsíců dával otávenému Donaldu Trumpovi najevo, že pokud by snad chtěla jeho jestřábí voliéra už zase exportovat „demokracii“ pomocí strategických bombardérů, mohlo by to způsobit velmi intenzivní rentgenování hlavně západního pobřeží USA (Proboha třeba Las Vegas…!!!), aby se vzápětí domluvil, sešel a pobesedoval s Mun Če-Inem.
Ty události mají tak rychlý spád a pozitivní atmosféru, že na ně jaksi ještě udiveným loutkářům z Wall Street nenapadla vhodná reakce.
....přece se nás vůbec nezeptali!
Jak to, že se Korejci dávají dohromady, když se nás nikdo na nic neptal? Jak to, že se vůbec dávají dohromady, když přece vývoz „hodnot“ a „našeho způsobu života“ má za úkol zbytek světa rozflákat, rozmělnit jako v Jugoslávii, jako v Československu, (kde se nám to tak krásně sice nepodařilo, ale mají to Češi a Slováci u nás schované), jako v Libyi, Íráku, Sýrii, (kde nám to Syřané taky pořád sabotují a teď jim ještě pomáhá Rusko…, no, mají to u nás dvakrát tak schované…), jako zkrátka všude?!
Přece bez „demokratického“ boření světa, nejde pak „demokraticky“ obnovovat spálené země, bohulibě investovat, „pomáhat“ zbavovat se místnímu obyvatelstvu ubývajícího nerostného bohatství, „demokraticky“ neokolonializovat? A hlavně – vítěz přece bere vše a taky se mu mažou dluhy? Tak co furt mají v té Koreji s tím mírem? (A pssst!, pro Krista pána!!!, co kdyby nás nakonec z toho poloostrova vykopli, když je to z té strany do Ruska takový kousek!? Bože, bože…, ani snad nedomýšlet…)
Svatopluk Otava
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
