Smůla byla, že se redakce tentokrát rozhodla navézt se do jiného, než „našeho“ způsobu života jaksi vědecky a oslnit diváky, jejichž počet je díky absenci dobrého humoru na televizních obrazovkách možná docela stabilní, tak nějak přes ekonomiku. A jelikož dispozice tradičních pehů, klvaní a mitrofanů jsou výsostně zasvěcené ideologii, sáhla snědá svazačka s proříznutou pusenkou po odborníkovi a pozvala si ekonoma Aleše Michla. Takovému tichošlápkovi nasadit politický náhubek přece nemůže být pro šarmantní rychlomluvkyni žádný problém. Nebo může?

Ideologická ekonomika? Ehm…

Ajajaj…!, to neměla dělat! Odborník přes cosi, který se věnuje právě jen tomu vyštudovanému cosi – kdo by to v době převratného mixování Novoevropy čekal? Pan Michl zcela ignoroval vlídné pobídky k vykreslení „potíží“ nejstarší civilizace světa, jako by vůbec neviděl „bezprecedentní“, „imperiální“ ambice Číny, která přece i prostřednictvím Hedvábné stezky hodlá užuž schramstnout výstavní síň světa „hodnot“ i s vrátnicí Ukradené televize a vůbec (ani trošku, chápete to?!) se nevěnoval „jasným“ politickým formulacím.

Ta Hedvábná stezka, to je přece mocenský prostředek pro ovlivňování Evropy, že ano?, kulila vstřícně Zuzka na Aleše Michla očka, očekávajíc přitakání, snad i s temnou vizí mašírování rudých tanků po nějaké polňačce. Ekonom ji několikráte ujistil, že je prostě ekonom a že Hedvábná stezka je takto ekonomický projekt, který usnadní pohyb kapitálu i zboží, prostě byznys.