Zatímco se iráckým vládním oddílům společně s íránskými milicemi zřejmě podařilo (po)zastavit pochod džihádistů z „nadnárodního“ sunnitského Islámského státu Iráku a Sýrie (ISIS) na Bagdád, padlo do rukou džihádu další město, asi dvousettisícový Tal Afar, který obývají převážně Turkmeni. ISIS tím upevnil svou kontrolu nad provincií Ninive.

Postup ISIS, jehož velení se chlubí brutalitou (prý už popravili 1700 iráckých vojáků), na jedné straně efektivně „gumuje“ mapy ze Sykes-Picotových časů, na straně druhé bortí i zaběhané vztahy současné. Ve Vídni už totiž spolu jednali zástupci USA a Íránu a ačkoli obě strany vyloučily vzájemnou „vojenskou spolupráci“ při řešení irácké krize, ministr zahraničí USA John Kerry poněkud protichůdně tvrdí, že nevylučuje „nic, co by bylo konstruktivní“. Do spolupráce ho podle všeho tlačí i Kongres, jehož někteří členové postup ISIS vnímají jako „největší hrozbu americké národní bezpečnosti od 11. září“. (Tyto obavy nemusejí být vůbec přehnané, protože ISIS se rozhodně neomezuje jen na území svého „chalifátu“ – osm členů ISIS bylo aktuálně zatčeno například ve Španělsku). O míře ochoty Bílého domu změnit postoj k Íránu navíc svědčí i studie, podle níž by Obama mohl Teheránu vyjít vstříc až do té míry, že by prostě nechal vypršet platnost dosud pravidelně obnovovaných zákonů zakazujících zahraniční investice do íránského energetického sektoru. Nicméně, i více než týden po zahájení ofenzívy ISIS v Iráku je Washington dál na pohled bezradný a jediným reálným krokem se zatím zdá být vyslání 275 vojáků k ochraně své mamutí ambasády v Bagdádu, která už byla mezitím evakuována. Celkový neuchopitelný dojem z americké politiky pak už jen tradičně stvrdila mluvčí ministerstva zahraničí USA Jen Psakiová, která si na pravidelném brífinku několikrát spletla Irák s Íránem, až nakonec už nebylo vůbec jasné, o čem že to vlastně mluví…  

Posílení Teheránu

Šíitský Teherán byl nejspíš ofenzívou ISIS zaskočený také, zorientoval se ale řádově rychleji a lépe. A co víc, lze předpokládat, že z celé nynější „irácké“ blamáže vzejde jako vítěz a rovnováhu moci v regionu si nakloní na svou stranu.

Nahrává mu už jen geografická poloha. Rychlost, s níž se v Bagdádu objevili příslušníci íránských elitních brigád Kuds i se svým velitelem generálem Kásimem Sulejmáním, dokládá, nejen to, jak snadno a v zásadě nepozorovaně může Teherán v oblasti operovat, ale dokumentuje i jeho vliv na šíity ovládaný režim bagdádského autokratického premiéra Núrího Málikího. Teheránu se přitom poměrně nečekaně nabízí mimořádná příležitost – v Iráku žije nejvíce šíitů mimo Írán (tvoří 65 procent obyvatel) a bojem proti sunnitskému strašákovi ISIS tak nyní může íránské vedení posílit svůj vliv nejen mezi nimi, ale svým způsobem i sjednotit všechny šíity v arabském světě. „Íránská islámská republika je jako lev, s nímž si teroristé z ISIS nemohou zahrávat,“ shrnul dramaticky jeden z nejvyšších představitelů ministerstva bezpečnosti a zpravodajství Hodžát Islám Alí Chazáí. „Stejně jako pocítili ostrý hněv Íránu v Sýrii, budou mu čelit i v Iráku.“ Mimochodem, syrská armáda už v koordinaci s Irákem a Íránem zahájila masivní útoky na základny ISIS na severovýchodě svého území, v oblastech Rakká a Hasáka (a u tureckých hranic dobyla zpět arménský Kassab)…