S napětím očekávaná cesta náměstkyně amerického ministra zahraničí Victorie Nulandové do Kyjeva, kde měla současnému ukrajinskému vedení „vysvětlit situaci“, tedy sdělit mu, na čem se v uplynulém týdnu při separátních jednáních v Rusku s Vladimirem Putinem dohodli německá kancléřka Angela Merkelová a šéf americké diplomacie John Kerry, pomalu projasňuje scénu. Washington zesiluje snahy o plnění dohod „všech částí“dohody Minsk 2, a to spolu s EU a státy „normandské čtyřky“, tedy i s Ruskem, shrnula na tiskové konferenci Nulandová.
Podle vlastních slov v Kyjevě jednala o otázkách konkrétního plnění minských dohod s tím, že USA trvají na plném zastavení palby na linii dotyku v Donbasu nebo zastavení palby v oblasti Širokina, aby „Ukrajina mohla ubránit Mariupol“. Kyjevským sdělila, že při čtyřhodinovém jednání v Soči ruský prezident Kerryho ujistil, že „chce naplnění minských dohod, a hlavní je, aby se nyní už od slov přešlo ke skutečným činům“.
Kerryho cestu do Soči – jeho první cestu do Ruska za uplynulé dva roky - přitom v týdnu kritizoval kyjevský premiér Arsenij Jaceňuk: „Chápeme, že v globální politice je množství problémů, včetně Islámského státu, Jemenu a dalších. Moje otázka ale zní takto: Soči přece není to nejlepší přímořské letovisko a není ani tím nejlepším místem k jednání s ruským prezidentem a ministrem zahraničí.“ Na tato slova reagoval šéf zahraničního výboru ruského parlamentu Alexej Puškov s tím, že Jaceňukovy názory „nezajímají ani Kerryho, ani Putina“.
Nulandová s Ljovočkinem
Bez zajímavosti přitom není ani pohled na jednání Victorie Nulandové v Kyjevě. Po rozhovorech s premiérem Jaceňukem bylo oznámeno sedm vágně formulovaných témat typu „boj proti korupci“ nebo „překonání ruské agrese a pomoc USA v tomto směru“. Sněmovna reprezentantů USA sice v rámci zbrojního rozpočtu ve výši 612 miliard dolarů pro Ukrajinu aktuálně odhlasovala 200 milionů dolarů, nicméně Bílý dům už mluví i tom, že Barack Obama může zákon vetovat, neb je suma pro Pentagon celkově přefouknutá. Poté následovalo jednání s prezidentem Petrem Porošenkem, jemuž už krátce předtím francouzský prezident Francois Hollande „vysvětlil“, že je nezbytně nutné dodržovat minské dohody a s tím i zastavení palby. Po diskusi s Nulandovou pak Porošenko zdůraznil, že Kyjev všemožně usiluje o deeskalaci konfliktu a koordinace s Američany je pro něj velmi důležitá. Přičemž sám beztak pochopil, odkud nový vítr fouká, a v rozhovoru pro německou ZDF se vzdal vojenského řešení, protože silou nynější konflikt řešit nelze (a napočítal k tomu 11 tisíc ruských vojáků v Donbasu, což je téma, které jako by pro západní politiky už přestalo existovat).
Obrat k plnění minských dohod může být přitom pro Porošenka problém, míní ukrajinský politolog Vadim Karasjev: „Změna orientace všech hlavních světových hráčů směrem k mírovému řešení ukrajinského problému vyvolává otázku o krizi celého současného modelu moci v Kyjevě. Zformovala se v době protiteroristické operace, a díky ní přestala reagovat nejen na nálady většiny společnosti, ale nereagovala ani na nálady, které převládají ve světové politice. Porošenko je rukojmím koaličních partnerů, kteří půl roku kultivovali válečnickou rétoriku a teď není s to učinit krok zpět. Prezident potřebuje nové volby, protože svět potřebuje na Ukrajině nový parlament. Jiné východisko už prezident dnes nemá, protože se ocitl v kleštích mezi západními spojenci a zradikalizovanou koalicí.“
Právě otázka možných mimořádných voleb na Ukrajině přitom vysvětluje informace, podle nichž se Victoria Nulandová, kterou lze považovat za hybatelku událostí v době kolem Majdanu, a proto pro ni musí být nynější obrat situace opravdu nepříjemný, v Kyjevě nyní poměrně nečekaně setkala také s oligarchou Sergejem Ljovočkinem, někdejším blízkým spolupracovníkem svrženého prezidenta Janukovyče a aktuálně poslancem za Opoziční blok. Už pár měsíců se o něm mluví jako o možném náhradníkovi za Jaceňuka a zatím naposledy na sebe upozornil coby svědek v ostře sledovaném vídeňském procesu s oligarchou Dmytrem Firtašem. Po jednání Ljovočkina s Nulandovou se mluvilo o „nutnosti mírového a rychlého řešení konfliktu na Donbasu“. První komentáře naznačují, že i USA najednou v Ljovočkinovi, který je pro Moskvu přijatelný, „zahlédli“ osobu vhodnou k tomu, aby vedla příští ukrajinskou vládu.
Svět jsme my
Může být nejspíš známkou bezradnosti, že zatímco Jaceňuk dál považuje za nejdůležitější vymoci si od Západu stále nedostupné odpuštění miliardových dluhů a nezapomíná ani na okázalou protiruskou notu, Porošenko z nedostatku lepších nápadů – a bez ohledu na protesty levice v OBSE - podepsal první čtyři zákony odekomunizaci země, byť s výhradou, že jsou vadné a bude je třeba novelizovat.
Na náladě nepřidává ani fakt, že kyjevskou vládu začali s bouchnutím dveří opouštět gruzínští a pobaltští legiononáři, a Ukrajina nemůže nic čekat ani od nadcházejícího summitu východního partnerství, neboť EU jí dálodmítá nabídnout jakoukoli hmatatelnou unijní perspektivu. Zodpovědnosti za konflikt na Ukrajině se ústy svého šéfa Jense Stoltenberga souběžně vzdává i jinak agresivní NATO, podle něhož je aktuálně rovněž nejdůležitější naplnit dohodu Minsk 2. „Ukrajina není členem NATO a v tom je rozdíl mezi Ukrajinou a členy NATO, protože záruky bezpečnosti se vztahují jen na členy Aliance,“ připomněl Kyjevu Stoltenberg. Podle důvěryhodných zdrojů totiž John Kerry po návratu ze Soči informoval jednání ministrů zahraničí NATO v turecké Antaliji, že Rusko už v případě Ukrajiny vlastně není nepřítel, že se mu dá věřit a že Krym už pro USA není žádné velké téma. Přítomní „ochotní pomahači“ Spojených států byli zaskočeni, neb budou muset svá dosavadní protiruská vyjádření nejprve zmírňovat a poté otáčet, a přitom skousnout, že USA se o názor Evropy vůbec nezajímají, jen ji čas od času využívají pro své vlastní zájmy. A tak si šéfové nesvrchovaných „diplomacií“ členských států Aliance alespoň na závěrečné večeři rozjařeně zazpívali Jacksonovu „We Are The World“, přičemž z řeckého ministra Nikose Kotziase, který razí zrušení protiruských sankcí, na záběrech opravdu čiší radost…
(Mimochodem, volba této skladby může znamenat, že se NATO stále považuje za pupek světa, nebo hůř, že se vidí v roli mírotvůrce a humanitární síly. Skladba Michaela Jacksona a Lionela Ritchieho vznikla v roce 1985 pro sbor United Support of Artists for Africa; během dvou měsíců pro hladomorem stíhaný černý kontinent vydělala 6,5 milionu dolarů. Ale to jen tak na okraj.)
Nicméně, Victoria Nulandová mezitím z Kyjeva vyrazila do Moskvy, kde bude ve stopách svého šéfa podle všeho ruskou stranu během dvou dní informovat o výsledcích jednání s ukrajinskými politiky a diskutovat o tom, co dál. Už Kerryho cesta do Soči, která se uskutečnila na žádost Washingtonu, byla přitom v Kremlu vnímána sice nikoli jako průlom, ale jako první náznak pochopení, že se obě mocnosti musejí vrátit ke spolupráci (slovy Putinova poradce Jurije Ušakova). Podle Alexeje Puškova přelety Victorie Nulandové ze Soči do Kyjeva a poté do Moskvy naznačují, že USA nechtějí zůstat stranou řešení ukrajinské krize, přičemž „v Kyjevě se ono řešení najít nedá“. Čas hraje proti Ukrajině, míní Puškov: "Ukrajina nemůže Západu nabídnout nic, kromě konfrontace s Ruskem. Rusko toho může nabídnout mnohem víc."
Těmto slovům by odpovídala zvýšená intenzita americko-ruských vztahů obecně. Už při jednání Putin-Kerry se minulý týden začalo spekulovat rovněž o možném společném řešení války v Sýrii. A možná se opravdu „něco děje“. Barack Obama má sice za to, že konflikt se může protáhnout až za rok 2017, nicméně po Nulandové na „konzultace“ do Moskvy v pondělí 18. května přijíždí další vysoký americký diplomat, zvláštní vyslanec pro Sýrii Daniel Rubinstein (zatímco Putin v Soči mezitím stihl přijmout bývalého libanonského premiéra Saada Harírího). Spekuluje se o možném "handlu" - USA vymění pro Rusko přijatelnou Ukrajinu za pro USA přijatelný režim v Sýrii.
Faktem ovšem je, že zatímco USA zkoušejí stíhat vlak v ukrajinské krizi (a nejspíš i v krizích jiných), Doněcká lidová republika už podle všeho nehodlá čekat na důkazy, že má Západ opravdu snahu donutit Kyjev k dodržení „Minsku“. Její lídr Alexandr Zacharčenko totiž v rozporu s dohodami prohlásil, že už se „doněčtí“ považují za nezávislou republiku. „Naším úkolem coby vlády je, abychom v žádném případě nebudovali vztahy s Kyjevem jako bychom byli součástí Ukrajiny,“ vysvětlil. „Nejsme autonomie, nejsme subjektem federace. Jsme nezávislý stát.“ Podle Zacharčenka mohou mezi Ukrajinou a DLR panovat partnerské ekonomické vztahy, ale za předpokladu, že Kyjev bude „respektovat naši nezávislost“. Doněcký zástupce v „kontaktní skupině“ Denis Pušilin přitom naopak mluví o ochotě „akceptovat autonomii po vzoru Hongkongu, Severního Irska nebo Grónska“, tedy o ochotě DLR akceptovat kompromisy. I v České republice známý ruský spisovatel Zachar Prilepin jezdí do Novoruska poměrně často a tamní situaci popsal mimo jiné takto: „Vládne tam chaos a anarchie. Oportunisté, podvodníci, zloději a primadony: dávají se dohromady a baží po moci. A jsou tam i romantici. Také se sjednocují a pro své přesvědčení jsou ochotni dokonce i umírat. A v tom všem chaosu si bezohlední byznysmeni plní kapsy.“
A mezitím na Ukrajině a v okolí:
- Petro Porošenko z titulu prezidenta a bojovníka proti oligarchům prosadil výstavbu soukromého sídla na zákonem chráněném historickém místě v Kyjevě, konstatuje Radio Svoboda.
- Recese v Rusku potrvá přinejmenším ještě dva roky, soudí Evropská banka pro obnovu a rozvoj.
- Gazprom tvrdí, že první plyn přes Turecko - pro případné evropské zájemce o tuto surovinu - začne prouditv prosinci 2016.
- Kreml a ropné koncerny zesilují lobbing ve Washingtonu s cílem zrušit sankce proti Rusku. Třeba lobbistická firma někdejšího šéfa sněmovní většiny Trenta Lotta si ve službách Gazprombanku loni přišla na 300 tisíc dolarů.
- Vyšetřovací komise ukrajinského parlamentu potvrdila, že se ve vládě Arsenije Jaceňuka krade.
- Ukrajinské námořnictvo je na suchu - po ruské anexi Krymu z něj zbyla necelá třetina plavidel a i ta jsou v žalostném technickém stravu, konstatuje AFP.
- Ruské a čínské válečné lodě v rámci společných manévrů vypluly z Černého moře do moře Středozemního.
- V Kyjevě se demonstrovalo proti zvyšování cen komunálních služeb.
- Polsko a Pobaltí žádají NATO o trvalé rozmístění vojenských kontingentů.
- Zemní plyn „z EU“ tvoří plus minus 50 procent veškerého ukrajinského dovozu, kdo za tuto „diverzifikaci“ zdrojů platí, není oficiálně jasné.
- V Oděse explodovala další nálož, tentokrát u kanceláře banderovské strany Svoboda. Kyjev tvrdí, že Besarábská lidová republika v Oděse vyhlášena ještě nebyla.
- Šedá ekonomika na Ukrajině dál roste a podle odhadů dnes tvoří 42 procent HDP. Ekonomika jako celek dálrekordně padá.
- Poté, co Švédsko přiznalo, že tajuplná ruská ponorka v jeho výsostných vodách loni na podzim byl ve skutečnosti malý a švédský trauler, začalo tajemné ponorné plavidlo honit i Finsko. Faktem na druhé straně je, že Rusko uvedlo do provozu nové ponorky, údajně nejtišší na světě.
- Příslušníci ukrajinské armády vraždili a ubíjeli k smrti nevinné lidi, připouští Kyjev s tím, že pachatelé jsou zatčeni.
- Na Ukrajině sílí volání po bojkotu Facebooku. Zakladatel FB Mark Zuckerberg marně vysvětluje, že nenávistné protiruské texty jsou mazány přesně podle pravidel FB.
- Z Doněcka do Ruska byl převezen archiv legendárních autorů sci-fi, bratrů Strugackých.
- V Chersonu byl utvořen světový rekord – ukrajinskou hymnu hrálo najednou 211 členů dechovek.
- Dněpropetrovský novinář a dnes už demobilizovaný voják Vjačeslav Poezdnyk zveřejnil záběry přípravy jídla pro ukrajinské vojáky v poli: „Natočil jsem, jak nám do jídelny vozili maso. Koupili ho na ulici ze špinavých palet a pak ho řežou motorovou pilou. Maso je ročník 68…“
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: PV
