S napětím očekávaná cesta náměstkyně amerického ministra zahraničí Victorie Nulandové do Kyjeva, kde měla současnému ukrajinskému vedení „vysvětlit situaci“, tedy sdělit mu, na čem se v uplynulém týdnu při separátních jednáních v Rusku s Vladimirem Putinem dohodli německá kancléřka Angela Merkelová a šéf americké diplomacie John Kerry, pomalu projasňuje scénu. Washington zesiluje snahy o plnění dohod „všech částí“dohody Minsk 2, a to spolu s EU a státy „normandské čtyřky“, tedy i s Ruskem, shrnula na tiskové konferenci Nulandová. 

Podle vlastních slov v Kyjevě jednala o otázkách konkrétního plnění minských dohod s tím, že USA trvají na plném zastavení palby na linii dotyku v Donbasu nebo zastavení palby v oblasti Širokina, aby „Ukrajina mohla ubránit Mariupol“. Kyjevským sdělila, že při čtyřhodinovém jednání v Soči ruský prezident Kerryho ujistil, že „chce naplnění minských dohod, a hlavní je, aby se nyní už od slov přešlo ke skutečným činům“. 

Kerryho cestu do Soči – jeho první cestu do Ruska za uplynulé dva roky - přitom v týdnu kritizoval kyjevský premiér Arsenij Jaceňuk: „Chápeme, že v globální politice je množství problémů, včetně Islámského státu, Jemenu a dalších. Moje otázka ale zní takto: Soči přece není to nejlepší přímořské letovisko a není ani tím nejlepším místem k jednání s ruským prezidentem a ministrem zahraničí.“ Na tato slova reagoval šéf zahraničního výboru ruského parlamentu Alexej Puškov s tím, že Jaceňukovy názory „nezajímají ani Kerryho, ani Putina“. 

Nulandová s Ljovočkinem

Bez zajímavosti přitom není ani pohled na jednání Victorie Nulandové v Kyjevě. Po rozhovorech s premiérem Jaceňukem bylo oznámeno sedm vágně formulovaných témat typu „boj proti korupci“ nebo „překonání ruské agrese a pomoc USA v tomto směru“. Sněmovna reprezentantů USA sice v rámci zbrojního rozpočtu ve výši 612 miliard dolarů pro Ukrajinu aktuálně odhlasovala 200 milionů dolarů, nicméně Bílý dům už mluví i tom, že Barack Obama může zákon vetovat, neb je suma pro Pentagon celkově přefouknutá. Poté následovalo jednání s prezidentem Petrem Porošenkem, jemuž už krátce předtím francouzský prezident Francois Hollande „vysvětlil“, že je nezbytně nutné dodržovat minské dohody a s tím i zastavení palby. Po diskusi s Nulandovou pak Porošenko zdůraznil, že Kyjev všemožně usiluje o deeskalaci konfliktu a koordinace s Američany je pro něj velmi důležitá. Přičemž sám beztak pochopil, odkud nový vítr fouká, a v rozhovoru pro německou ZDF se vzdal vojenského řešení, protože silou nynější konflikt řešit nelze (a napočítal k tomu 11 tisíc ruských vojáků v Donbasu, což je téma, které jako by pro západní politiky už přestalo existovat). 

Obrat k plnění minských dohod může být přitom pro Porošenka problém, míní ukrajinský politolog Vadim Karasjev: „Změna orientace všech hlavních světových hráčů směrem k mírovému řešení ukrajinského problému vyvolává otázku o krizi celého současného modelu moci v Kyjevě. Zformovala se v době protiteroristické operace, a díky ní přestala reagovat nejen na nálady většiny společnosti, ale nereagovala ani na nálady, které převládají ve světové politice. Porošenko je rukojmím koaličních partnerů, kteří půl roku kultivovali válečnickou rétoriku a teď není s to učinit krok zpět. Prezident potřebuje nové volby, protože svět potřebuje na Ukrajině nový parlament. Jiné východisko už prezident dnes nemá, protože se ocitl v kleštích mezi západními spojenci a zradikalizovanou koalicí.“ 

Právě otázka možných mimořádných voleb na Ukrajině přitom vysvětluje informace, podle nichž se Victoria Nulandová, kterou lze považovat za hybatelku událostí v době kolem Majdanu, a proto pro ni musí být nynější obrat situace opravdu nepříjemný, v Kyjevě nyní poměrně nečekaně setkala také s oligarchou Sergejem Ljovočkinem, někdejším blízkým spolupracovníkem svrženého prezidenta Janukovyče a aktuálně poslancem za Opoziční blok. Už pár měsíců se o něm mluví jako o možném náhradníkovi za Jaceňuka a zatím naposledy na sebe upozornil coby svědek v ostře sledovaném vídeňském procesu s oligarchou Dmytrem Firtašem. Po jednání Ljovočkina s Nulandovou se mluvilo o „nutnosti mírového a rychlého řešení konfliktu na Donbasu“. První komentáře naznačují, že i USA najednou v Ljovočkinovi, který je pro Moskvu přijatelný, „zahlédli“ osobu vhodnou k tomu, aby vedla příští ukrajinskou vládu.