Dlouho se o tom šuškalo, ale už je to potvrzené oficiálně – do České republiky přijíždí náměstek syrského ministra zahraničí Fajsal Mikdád. Samo o sobě by na tom nebylo nic až tak divného, vzhledem k tomu že naše země ani během války nepřerušily diplomatické styky, nicméně v diplomatických zvyklostech nebývá běžné, aby „pouhého“ náměstka přijímali ministři, a v našem případě hned tři: vedle ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka jsou na programu především Mikdádova jednání s místopředsedou vlády a ministrem financí Andrejem Babišem a ministrem průmyslu a obchodu Janem Mládkem. Syrský diplomat se navíc setká se zástupci Hospodářské komory a Svazu průmyslu a dopravy a v neposlední řadě i s šéfem parlamentního zahraničního výboru Karlem Schwarzenbergem. Ten proslul jako politik pro nějž je Sýrie srdeční záležitostí a díky tomu na počátku války skoro sám na půdě EU bránil nápadům proměnit Sýrii v druhou rozbombardovanou Libyi. Právě Schwarzenbergova účast by přitom mohla přinejmenším „znejistit“ opakování protestů, které v Praze nedávno provázely návštěvu čínského prezidenta, byť je jasné, že z hlediska určité části českého politického spektra spadají Čína i Asadova Sýrie z mnoha důvodů do stejné kategorie „nepřijatelných“.

Pohled na české politiky, kteří Fajsala Mikdáda přijmou, dokládá, že se jednání budou týkat ekonomické spolupráce, v praxi pak možnosti českých investic při obnově Sýrie. Nynější zájem České republiky nepřichází z čistého nebe, neboť cesta Fajsala Mikdáda do Prahy je ve skutečnosti vyvrcholením dlouhých příprav. „Co se týče zemí, které se rekonstrukce budou moci zúčastnit, bude to proces výběrový a nebude otevřený všem,“ vzkázal do Prahy už loni v lednu v exkluzivním rozhovoru pro Literárky Bašár Asad. „Nevěřím, že by syrský lid přijal účast jakékoli firmy z nepřátelské země, která byla zodpovědná, přímo či nepřímo, za prolévání syrské krve během krize. Protože jste z České republiky, mohu říci, že vaše země může být jednou z těch, které by se mohly zúčastnit rekonstrukčního procesu, protože byla objektivnější než většina evropských států, a to bez ohledu na skutečnost, že její vláda a činitelé byli vystaveni tlaku, aby se Sýrií přerušili vztahy. Proto bychom měli projevit naše uznání za takový postoj a mohu říci, že tomuto druhu spolupráce v ekonomické oblasti budou naše dveře otevřeny.“