Přední američtí literáti se veřejně vyslovili proti rozhodnutí Amerického centra PEN klubu poctít francouzský magazín Charlie Hebdo výroční Cenou za odvahu při prosazování svobody projevu. Podle nich není na posměchu vůči utlačované menšině nic odvážného.
Spisovatelé Michael Ondaatje, Peter Carey, Francine Proseová, Teju Cole, Rachel Kushnerová a Taiye Selasiová se z účastni na slavnostním galavečeru, který se má konat 5. května v newyorském Muzeu přírodní historie, odhlásili jako první. Portál The Intercept k tomu zveřejnil korespondenci mezi výkonnou ředitelkou amerického PEN klubu Suzanne Nosselovou a spisovatelkou Deborah Eisenbergovou, která zpochybnila rozhodnutí PEN klubu ocenit Charlie Hebdo bez ohledu na jeho „nechutné a bezsmyslné“ útoky proti muslimům.
Po oficiálním oznámení kandidátů na letošní ceny Eisenbergová konstatovala: „Charlie Hebdo je bezpochyby odvážný v tom, že bez ohledu na tlaky pokračuje v zesměšňování islámu a jeho stoupenců, přičemž používá nápadně a bezohledně nebezpečnou fikci. Zesměšňování islámu a muslimů samo o sobě nemůže být považováno za projev odvahy, protože v současnosti je zesměšňování islámu a muslimů na Západě stále více považováno za přijatelné. Ať už to redakce Charlie Hebdo a její přátelé vidí jakkoli, mnozí lidé se tak nyní pohodlně uvelebují v pozici, k níž by se dříve styděli přihlásit. Toto není hlas disentu, je to hlas lúzy.“
Deborah Eisenbergová zpochybnila i údajnou snahu Charlie Hebda držet se „rovnosti v urážení“ vůči všem organizovaným náboženstvím, přičemž připomněla řadu případů, kdy redakce zakazovala a potlačovala antisemitské vtipy.
Rachel Kushnerová, jejíž román The Flamethrowers byl nominován na americkou Národní knižní cenu, pro agenturu AP dodala, že se k protestu přidala kvůli nesouhlasu s „kulturní netolerancí“ Charlie Hebda a prosazování „svého druhu vnucovaného sekulárního pohledu“. A americký spisovatel nigerijského původu Teju Cole, který byl sám nominován na jednu z letošních cen PEN klubu, pro The Intercept vysvětlil: „Jsem fundamentalista svobody projevu, ale nemám za to, že je dobré poskytovat myšlenkovou a morální podporu právě Charlie Hebdo.“
Glenn Greenwald na The Intercept poznamenává, že nynější spor „osvětluje, jak byly ideály svobody projevu a útok na redakci Charlie Hebdo nehorázně zneužity vládami světa k prosazování cílů, které se svobodou projevu nemají nic společného. Oslavování Charlie Hebda bylo z valné většiny snahou ospravedlnit protimuslimské nálady; svoboda projevu posloužila jen jako záminka.“
Americký PEN klub svou volbu hájí s tím, že si „svobody projevu cení nad obsah“. „Nevěříme, že všichni musíme souhlasit s obsahem karikatur v Charlie Hebdo, abychom mohli stvrdit význam satiry nebo tleskat odvaze redakce držet se těchto hodnot tváří v tvář hrozbám smrtí. Odvahou je už samotné odmítnutí představy, že existují zakázaná stanoviska, což je naléhavá genialita vyslovit cosi, co se vyslovovat nemá, aby to vyslovitelné už bylo.“
Dvojnásobný držitel Brokerovy ceny, Australan Peter Carey nicméně pro AP konstatoval, že bez ohledu na „spáchaný hrůzný zločin“ americký PEN ustupuje od svého závazku chránit svobodu projevu před vládním tlakem. „Vše se to jen komplikuje očividnou slepotou PEN klubu vůči kulturní aroganci francouzského národa, který neuznává své morální závazky vůči velké a bezmocné vrstvě svého obyvatelstva.“
Po protestu prvních šesti autorů jejich akci podpořilo (zatím) 145 dalších členů PEN klubu. Na obhajobu PEN klubu a Charlie Hebda se postavila naopak třeba známá americká novinářka ruského původu Masha Gessenová, která se prosadila knihami oslavujícími Pussy Riot a kritizujícími Putinův Kreml, dlouholetý redaktor New Yorkeru Adam Gopnik, ale například i Salman Rushdie, který mimo jiné napsal: „Pokud by PEN coby organizace hájící svobodu projevu nemohl obhajovat a oslavovat lidi, kteří byli zavražděni za kreslení obrázků, pak by nebyl hoden svého jména. Peterovi (Careymu) a Michaelovi (Ondaatjemu) a ostatním bych vzkázal, že doufám, že po nich nikdo nikdy nepůjde.“ Ve slovní přestřelce s Francine Proseovou pak Rushdie nesouhlasící autory zařadil do „nepřátelského tábora“ a označil za „stoupence džihádu“, čímž maně navázal na dávnou bushovskou mantru, podle níž „jste buď s námi nebo proti nám“.
Uprostřed vášnivých diskusí, o nichž není na stránkách českého PEN klubu ani slovo, se ozval i Rénald Luzier, tvůrce muhammadovských karikatur v Charlie Hebdo: „Už nebudu kreslit postavu Mohameda, už mě nezajímá, stejně jako mě omrzelo kreslit Sarkozyho,“ prohlásil.
Letos 7. ledna dva islámští radikálové postříleli v redakci Charlieho Hebda 12 lidí.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
