Nebývalá aktivita ve vztazích mezi Ruskem a Řeckem, která v dubnu vyvrcholila cestou premiéra Alexise Tsiprase do Moskvy a šéfa Gazpromu Alexeje Millera do Athén, kde jednal o „energetických otázkách oboustranného zájmu“, Brusel očividně znervóznila. Evropská komise proto rychle přišla s antimonopolními obviněními proti Gazpromu, čímž dala ruskému koncernu najevo, aby se nemíchal do vazeb mezi Bruselem a jeho zadluženým vazalem. Nicméně, zatímco se jednání o úhradě řeckého dluhu dál vlečou a jejich výsledek je nejistý, vstoupila do hry další strana, která na mezinárodním finančním poli ustupuje Číně a další prohru na „svém hřišti“ už připustit nechce. „Spojené státy vstupují do mezinárodních snah určit ekonomickou a geopolitickou orientaci Řecka a tlačí na řeckou levicovou vládu, aby vzdorovala ruským energetickým námluvám,“ popsal situaci New York Times. Zvláštní vyslanec amerického ministerstva zahraničí Amos J. Hochstein pak v praxi přímo v Athénách vyzval řeckou vládu, aby raději vstoupila do Západem podporovaného projektu, který by tzv. Jižním plynovým koridorem napojil Evropu na plynové zdroje z Ázerbajdžánu, než aby přes své území budovaly plynovod, který by do Evropy vedl ruský plyn z Turecka a do budoucna zajistil Athénám miliardové zisky. 

Jak naznačují New York Times, Spojené státy jsou stále více znepokojeny odklonem světa od unipolárního modelu americké globální dominance, a reagují mimo jiné i oživováním studené války. Oficiálně mají USA pouze „starost“ o ekonomickou budoucnost Řecka, což v praxi znamená, že se snaží určovat samy, co je pro Řecko nejlepší, přičemž ruský projekt Turkish Stream – na rozdíl od svých plánů – marginalizují: „Není to ekonomický projekt, je to jen o politice.“ Totéž ovšem platí i celém o pokračujícím odmítání Západu restrukturalizovat řecký dluh.

Řecko mezitím fakticky zbankrotovalo ve vztahu k Mezinárodnímu měnovému fondu, když mu jeho pohledávky ve výši 750 milionů eur splatilo ze svých rezerv právě u MMF. Jinými slovy, MMF si zaplatil jménem Řecka ze svého. Tato splátková „fraška“ vedení MMF prý znechutila natolik, že zvažuje vystoupení z „řeckého programu“, což by ve hře ponechalo jen Evropskou komisi a Evropskou centrální banku.

Rusko, které je v Řecku velmi populární, se samozřejmě nevzdává. Už v dubnu Vladimir Putin poznamenal, že „jen to, že je Řecko zadlužené, neznamená, že má svázané ruce a nohy a nemá nezávislou zahraniční politiku“. V době, kdy Německo začíná připouštět teoretickou možnost jednání o vyplacení reparací Řecku za dluhy z druhé světové války, Rusko už nabídlo Řecku s touto záležitostí pomoc a je ochotno mu zpřístupnit dosud uzavřené archivy z válečných časů. K tomu dostaly Athény navíc pozvánku, aby se vedle Číny, Ruska, Indie, Brazílie a Jihoafrické republiky staly šestým členem rozvojové banky BRICS, která chce základním kapitálem ve výši 100 miliard dolarů konkurovat západním finančním institucím.

Podle informací německého Der Spiegel Tsiprasova vláda o členství v bance BRICS jedná a považuje tuto možnost za „příjemné a nečekané překvapení“. Nabídku Athénám učinil náměstek ruského ministra financí Sergej Storčak, kterého by prý „nepřekvapilo, kdyby Řecko po vstupu do banky požádalo o peníze jako první“. Podle něj přitom vůbec nerozhoduje, jaký vklad by Řecko učinilo: „Jakmile se stane členem, může žádat o peníze na jakékoli věci a investiční projekty,“ lákal Athény Storčak. Nejbližší jednání států BRICS je naplánováno na druhou polovinu června v Petrohradu a očekává se, že přijede i řecký premiér Tsipras. To by mohlo alespoň částečně vysvětlovat řecký splátkový faul vůči MMF. 

Zatímco se tedy Řecko s fakticky prázdnou státní kasou stává dalším „bojištěm“ mezi Západem a Ruskem (a BRICS), Tsiprasova vláda dál diskutuje o strategii vůči věřitelům tak, aby vyhověla i levicové platformě uvnitř Syrizy, která odmítá jakékoli kompromisy a ústupky od původního volebního programu. Západ totiž pod vedením Německa Řecku znovu stereotypně vnucuje „reformy“, tedy v praxi další drastická úsporná opatření, zvyšování daní nebo snižování mezd, byť se zdá být už prokázaným, že výsledky těchto procesů jsou v lepším případě jen papírové. Řecký parlament mezitím považuje značnou část svého dluhu za ilegální a soudí, že jako taková by splácena být ani neměla. Berlín mezitím tlačí Řecko k referendu, které by určilo jeho další setrvání v eurozóně – případné vystoupení by na jedné straně ukončilo dluhová vyjednávání a zároveň Německu uvolnilo ruce a zbavilo ho „problému“, aniž by muselo „vyhazovat“ Řeky z eurozóny samo. Nepřehlednost situace pak doplňuje MMF, který aktuálně tvrdí, že pro případ, že by se situace v Řecku „vymkla kontrole“, má připravený plán B, nicméně ten zatím zůstává tajný… 

Gordický uzel zralý na rázné rozetnutí.