Zprvu nenápadná a mírně kuriózní krize se po několika letech blíží svému vyvrcholení. Lze tak soudit přinejmenším z reakce federální vlády v Madridu, která otevřeně vyhrožuje vězením více než sedmi stovkám katalánských starostů, kteří se stavějí za nezávislost své země (a to má celé Katalánsko celkem 948 starostů). V posledních týdnech před referendem o nezávislosti, které je stále naplánováno na 1. října, Madrid stupňuje „bezpečnostní opatření“, mobilizuje tisíce policistů, ruší webové portály, provádí razie v redakcích novin, zabavuje hromadně letáky a plakáty a hrozí odpojováním elektřiny pro školy a další místa, v nichž by se nacházely volební místnosti. Připravené jsou ovšem i jiné „mimořádné kroky“, včetně převzetí kontroly nad veškerými veřejnými financemi v Katalánsku, čímž chce Madrid zabránit tomu, že budou místní, katalánské fondy „zneužity“ při hlasování. 

Svůj postoj si Madrid nechal odsouhlasit u španělského ústavního soudu, podle jehož verdiktu smí referenda vyhlašovat jen federální vláda, a navíc se jich mohou zúčastnit všichni španělští voliči, a nejen ti, kteří žijí v Katalánsku. Čili o katalánském „právu na sebeurčení“ Katalánci sami rozhodovat nesmějí.

Otevřená hrozba silou přitom jen odráží míru madridské nervozity. Katalánští separatisté shromáždění ve vládnoucí koalici Junts pel si (Společně za ano) totiž koncem srpna schválili návrh zákona o „právní přeměně a vzniku Republiky“. Dokument o 89 odstavcích mimo jiné předpokládá, že v případě vítězství v referendu veškeré pravomoci španělského státu v Katalánsku převezme dosavadní regionální vláda, a to včetně daňové sféry, přičemž španělská ústava z roku 1978 se stane „obyčejným zákonem“. Nezávislé Katalánsko bude kontrolovat své pozemní, vzdušné i námořní hranice, přičemž zřídí i vlastní celnice. Návrh zákona také počítá s ustavením Nejvyššího soudu, jehož prvním úkolem bude amnestie pro všechny vězněné stoupence katalánské nezávislosti. Za Katalánce mají být považováni všichni španělští občané, kteří byli ke konci roku 2016 na volebních seznamech, přičemž nebudou nuceni zříkat se španělského občanství a budou si moci zvolit občanství dvojí…

Důvody nespokojenosti

Katalánsko bylo pro Madrid vždy dojnou krávou – nejbohatší španělská provincie představuje 16 procent všech obyvatel, vytváří čtvrtinu celkového španělského exportu, „hostí“ 23 procent veškerého průmyslu v zemi, celkovému HDP přispívá 19 procenty, a za to získává jedenáctiprocentní podíl z federálních výdajů. V době, kdy Madrid na povel Bruselu a nadnárodních finančních institucí „škrtí“ výdaje a splácí dluhy bez ohledu na prohlubující se sociální krizi v zemi, jsou hrozby federální vlády pochopitelné – její svého druhu „parazitismus“ na Katalánsku zachraňuje značnou část Španělska. Současně ale vztahy s Katalánci důsledně eskaluje už jen prostou neochotou vyjednat s nimi podmínky, které by separatisty mohly alespoň trochu uspokojit.