Jde to už nějak moc rychle. Před dvěma týdny ruský airbus s 224 lidmi na palubě, v týdnu přes 40 zabitých lidí v Bejrútu, další masakry v Bagdádu, teď Paříž, letos už podruhé, byť skutečný výčet akcí Islámského státu (Daeše) po celém světě a jen v letošním roce je samozřejmě mnohem delší, a to do něj netřeba ani počítat válku v Sýrii.

Zatímco se mainstream zahltil tunami podrobností z pařížského masakru, zopakujme si, co je opravdu důležité.

Za prvé. Válku a následný krvavý chaos na Blízkém východě rozpoutal Západ a Daeš podle všeho vznikl v Camp Bucca, americkém zajateckém táboře, v Iráku, a to někdy v letech 2004 až 2006. Tehdy v něm byl vězněn nynější „chalífa“ Daeše Abú Bakr Bagdádí a další duchovní vůdci Daeše, přičemž jeho páteř tvoří zneuznaní stratégové ze Saddámovy tajné služby, která byla rozprášena po americké invazi do Iráku. Nedávno odtajněné dokumenty Pentagonu navíc ukazují, že tajná služba americké armády DIA už na počátku roku 2012 považovala Islámský stát za „strategický nástroj“, přičemž generál Michael Flynn, který loni odstoupil z postu šéfa DIA, letos v srpnu v rozhovoru pro Al Džazíru konstatoval, že Obamova administrativa nedbala na varování zpravodajců, podle nichž zahraniční podpora syrským rebelům pomáhá vzestupu Daeše. „Myslím, že to bylo rozhodnutí. Myslím, že to bylo vědomé rozhodnutí,“ shrnul generál Flynn s tím, že Bílý dům přihlížel vzniku a posilování Daeše coby nástroje ke svržení Bašára Asada a nechával na Perském zálivu a Turecku, aby džihád v Sýrii financoval. To vše pak vysvětluje i mediálně nafukované výsledky amerických náletů proti Daeši. Penzionovaný generál Jack Kean ho letos v létě při senátním slyšení popsal následovně: „Pětasedmdesát procent náletů, které v současnosti provádíme, končí tím, že se naše letadla vracejí, aniž by shodily bomby, většinou proto, že nemohou najít cíl nebo ho nejsou s to přesně identifikovat.“

Zapadnout by neměla ani kniha J.Michaela Springmanna, amerického kariérního diplomata, který byl ze státních služeb vyhozen poté, co podal desítky žádostí o svobodný přístup k informacím ohledně jeho vlastních poznatků. Ve svých pamětech nazvaných Visas for Al Qaeda (Víza pro Al Kajdu) se věnuje dekádám amerických vazeb na Al Kajdu spjatou s Usámou bin Ládinem, které později vedly ke vzniku Islámského státu. Popisuje například, jak mu během působení na americkém vízovém oddělení v saúdské Džiddě na konci 80. let jeho představení opakovaně nařizovali vydávat nezákonná víza pro islamistické ozbrojence, kteří z různých muslimských zemí tranzitovali přes Džiddu. Později prý zjistil, že vízové oddělení bylo plné agentů CIA, kteří využívali svého diplomatického statutu k zakrývání utajovaných operací, a právě mezi ně patřilo i vydávání víz těm samým teroristům, kteří posléze stáli za 11. zářím. Tímto způsobem americká víza dostalo i třináct z patnácti únosců letadel z dosud největšího teroristického útoku na americkém území, přičemž deset z nich dostalo vízum právě na konzulátu v Džiddě. Podle Springmanna ani jeden z nich nesplňoval podmínky pro udělení víza a měl jim být vstup na americké území zakázán. Mimochodem, podle Springmanna, nebyla praxe na konzulátu v Džiddě ničím výjimečným, neboť například kultovní egyptský „slepý šajch“ Omar Abdal Rahmán, ideového strůjce teroristického útoku na Světové obchodní středisko v roce 1993, získal americké vízum od agenta CIA, který pod diplomatickým krytím působil na ambasádě v súdánském Chartúmu. Šajch Rahmán získal mezi lety 1986 až 1990 šestkrát americké vízum se souhlasem CIA, a to i na ambasádě v Káhiře. „V době, kdy dostával víza a přijížděl na americké území přes Saúdskou Arábii, Pákistán a Súdán, už byl dávno na americkém seznamu teroristů,“ podotýká Springmann.

Za druhé. USA nechávají Perský záliv a Turecko, aby džihád v Sýrii financovaly a vyzbrojovaly. Saúdové a Katar tak činí v zápalu šíření svého nenávistného vahhábismu, Turecko v puzení svrhnout Bašára Asada a ovládnout region, výsledek je ale stejný. Britský The Guardian letos v srpnu uvedl, že americké tajné služby mají v rukou „nepopiratelné“ dokumenty a flash disky, které mohou v plném rozsahu odhalit míru aliance mezi Ankarou a Daešem. Byly objeveny po loňském náletu na dům „ministra financí“ Islámského státu Abú Sajjáfa, který mimo jiné řídil i ropné obchody IS v Sýrii. Jen prodejem ukradené syrské ropy do Turecka si Islámský stát loni mohl přijít až na čtyři miliony dolarů denně, byť konzervativnější odhady mluví o 10 milionech dolarů měsíčně. Černé ropné kšefty, stejně jako dodávky zbraní, výbušnin, potravin nebo historických památek ukradených v Sýrii, jsou už delší dobu „veřejným tajemstvím“, odhalujícím i reálné poměry uvnitř NATO – někteří členové aliance aktivně podporují mezinárodní terorismus, zatímco další o tom všem vědí do posledního detailu, ale mlčí a nechávají si trumfy k příhodnému vydírání.