Bez ohledu na námitky Izraele Rada bezpečnosti OSN zahájila jednání o rezoluci, která by v případě očekávaného podpisu smlouvy zrušila sankce proti Íránu, přičemž úspěchem (pro Izrael) neskončil ani pokus 47 republikánských senátorů, kteří otevřeným dopisem „varovali“ Írán, že bez souhlasu Kongresu bude smlouva jen dohodou mezi Teheránem a Obamou, a jako takovou ji budoucí prezident prý zase může zrušit. Vstup jedné politické strany do americké zahraniční politiky přitom ale nepovažují za nejvhodnější ani mnozí členové Republikánské strany, přičemž polozapomenutý Loganův zákon z roku 1799 přímo zakazuje „nepověřeným občanům USA vstupovat do kontaktů s cizími vládami“ a takové jednání považuje za vlastizradu. (Je mimochodem ironií, že když už se Loganův zákon v minulosti používal, tak vesměs proti lidem, kteří chtěli dojednávat mír v době, kdy Washington chtěl válčit. Nyní chce Bílý dům dosáhnout mírového urovnání a narušitelé zákona chtějí tento proces sabotovat. Příznačným je, že iniciátor dopisu, arkansaský senátor Tom Cotton, se bezprostředně po zveřejnění dopisu sešel se zástupci amerických zbrojovek…)

„Íránský“ dopis senátorů navíc posílil rozpory, které už mezi USA a Evropou beztak sílí kvůli Ukrajině. „Není to jen záležitost americké vnitřní politiky, ale ovlivňuje to i rozhovory, které vedeme v Ženevě,“ prohlásil například německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier a na adresu amerického Kongresu, který je ovládán republikány, dodal: „Je očividné, že nedůvěra narůstá.“ V podobném duchu byly citovány i francouzské vládní zdroje, podle nichž dopis jen komplikuje pozici amerických vyjednavačů, kteří vedou rozhovory jménem Západu. Barack Obama, který se zdá být rozhodnutý předejít jakékoli další vleklé a „nevítězné“ americké válce na Blízkém východě, v reakci poukázal na „ironii“, že se někteří američtí zákonodárci odmítáním dohody staví do řady s ultrakonzervativními kruhy v Íránu: „Je to neobvyklá koalice,“ popíchl. Bílý dům, který dál brání jestřábům v reálném vyzbrojování Kyjeva, se v noci na neděli pokusil znovu opanovat situaci a připomněl Kongresu, že bude vetovat jakýkoli návrh zákona omezujícího prezidentovu pravomoc rozhodovat o konečném znění či podpisu dohody s Íránem. Jinými slovy, republikánský dopis lze do značné míry vnímat jako poslední hřebíček do rakve pokusů celou věc zastavit.

Mezinárodní právo o dodržování smluv mluví jasně

Dopis, který byl zveřejněn týden po nepříliš úspěšném projevu izraelského premiéra Benjamina Netanjahua v americkém Kongresu, asi nejmenší dojem udělal na samotné adresáty. Íránský ministr zahraničí Džavád Zaríf konstatoval, že mezinárodní právo o dodržování smluv mluví velmi jasně a celý dopis označil za pouhý propagandistický trik, který má sabotovat diplomacii. Teherán tak očividně dál hledí na svět v povznesené náladě – minulý týden vlivný poradce ajatolláha Chameneího a bývalý šéf íránské diplomacie Alí Akbár Velájatí označil Netanjahua za „vagabunda“, jehož slova nemají žádnou cenu, sám Chameneí si přisadil, když zkritizoval proizraelské americké republikány a jejich „loutkovodiče“ Netanjahua označil za „sionistického šaška“. Jinými slovy, dosavadní izraelský premiér už jako by nebyl pro Teherán rovnocenným soupeřem.

Írán si svou pozici dobře uvědomuje – loňská studie Národní íránskoamerické rady (NIAC) uvedla, že USA sankcemi proti Íránu na potenciálních ziscích přišly nejméně o 175 miliard dolarů a třeba Německo nebo Francie o další desítky miliard. Írán je navíc pro Evropu potenciální alternativou ruskému zemnímu plynu, a tak si v Bruselu nejspíš vzali k srdci i nedávné varování Teheránu, že v případě prodloužení sankcí přijdou protisankce – v podobě uzavření íránských plynovodů a ropovodů nebo odstoupení od dolaru v mezinárodních transakcích.

Na druhou stranu platí, že v okamžiku odvolání sankcí bude už íránská integrace do geopolitiky nezastavitelná a bude těžké najít v budoucnu nějakou americkou vládu, která by znovu a zcela zastavila lukrativní obchody s Íránem, o nadnárodních ropných koncernech nemluvě. „Pokud je íránský jaderný program mírový, pojďme tu smlouvu uzavřít,“ shrnuje šéf americké diplomacie John Kerry, podle něhož je většina námitek proti dohodě čistě politických. „Doufám, že v nejbližších dnech se podpis stane reálným.“