Problém Mosulu vyvstal už dávno předtím, než se před jeho branami v červnu 2014 zjevili bojovníci Daeše. Ve skutečnosti se totiž druhé největší irácké město stalo středobodem vnitropolitického boje, přesněji konfliktu mezi federální a regionální mocí, které se proti sobě postavily v rámci amerického patronátu a jeho principu federalizace a současné decentralizace Iráku.

Mosul leží na takzvaném sporném území v provincii Ninive a své nároky na něj si kladla nejen federální vláda v Bagdádu, ale i místní sunnitské klany a kmeny, které město dlouhé roky spravovaly společně s Kurdy, pro něž to je nedílná součást jejich historických území. Právě poloha „mezi zájmy“ všech zúčastněných Mosulu dlouho poskytovala určitou nezávislost a autonomii na federálním centru, což se promítlo například i do faktu, že místní vojenská posádka i policejní síly byly tvořeny převážně místními obyvateli. S tichým souhlasem Kurdů se Mosul stal i jednou z hlavních bašt sunnitské opozice vůči šíity ovládanému Bagdádu, který jinak na svých územích represemi prakticky vylučoval jakoukoli politickou činnost. A vedle opozice politické se na předměstích Mosulu zformovala i opozice ozbrojená, která vycházela z ideí iráckého nacionalismu a vládu v Bagdádu považovala za pouhé loutky íránské okupační moci.

Když americká armáda v roce 2011 z Iráku „oficiálně odešla“, zahájil Bagdád sérii pokusů změnit mocenskou rovnováhu v Mosulu a zvrátit tak vývoj ve svůj prospěch. Tímto úkolem byl pověřen generálporučík Mahdí Gharáví, který byl v provincii Ninive jmenován současně do čela federální policie i operativního velení armády. Jinými slovy, Bagdád sáhl po síle.

Vydat nepohodlné

Generál patřil k novým elitám ozbrojených sil „zdemokratizovaného“ Iráku a proslul svými proíránskými názory. Znal ho vlastně celý Irák, neboť právě on velel jednomu ze zvláštních oddílů policie, při němž vznikaly takřka oficiální „eskadry smrti“, které měly na svědomí vraždy, mučení či únosy nepohodlných lidí převážně v centrálních a jižních regionech země.

A tutéž taktiku generál Gharáví použil i v Mosulu – v oblasti se začaly množit „mimosoudní popravy“, mučení, narostl počet teroristických útoků… Generál do Bagdádu neustále hlásil tisíce zabitých „teroristů“, byť většinu z nich tvořili původní obyvatelé Mosulu a okolních měst, které režim podezříval ze spolupráce s opozicí. Současně přitom postupně na klíčové policejní i armádní posty v Ninive dosazoval šíitské důstojníky, načež šíité nahradili i většinu prostých vojáků a policistů.