Svým způsobem se vše jako by zopakovalo. Loni koncem září si Barack Obama sedl k jednání s Vladimirem Putinem a Rusko vzápětí vojensky vstoupilo do syrského konfliktu. Před týdnem si Putin zatelefonoval s budoucím americkým prezidentem Donaldem Trumpem, dohodli se na normalizaci vzájemných vtahů, a druhý den ruské letectvo po měsíční pauze obnovilo bombardování džihádistických pozic v provincii Idlíb na severu Sýrie. Je tu ale významná změna – zatímco loni Obama trval na tom, že Rusové smějí bombardovat jen Daeš a „umírněné“ teroristy mají nechat na pokoji, Trump nyní připouští, že „umírnění“ vlastně neexistují, a tak se povinná kritika ruských náletů z washingtonských vládních kruhů přesouvá spíše už jen do médií. Byť i jejich dikce v posledních týdnech prochází pozoruhodnou proměnou, jejich terčem se nově stávají Putin s Trumpem společně – budoucí americký prezident prý dal Rusku zelenou „k páchání zvěrstev“ a pomáhá Rusku stát se (přinejmenším na Blízkém východě) znovu velmocí.

Ačkoli zatím není zřejmé, do jaké míry se Putinovy názory obecně shodují s těmi Trumpovými, končící Obamova administrativa začíná být nervózní, neboť budoucí prezident si už telefonoval s prezidenty Ruska a Číny a setkal se i s japonským premiérem, takže v Moskvě, Pekingu a Tokiu prý toho o budoucí americké zahraniční politice vědí víc než ve Washingtonu. Putinův zvláštní vyslanec pro Blízký východ Michail Bogdanov ve čtvrtek v Bejrútu konstatoval, že ruská strana je v kontaktu s lidmi z Trumpova týmu kvůli Sýrii, a už jen opětovné zahájení náletů proti Al Kajdě a dalším džihádistickým formacím naznačuje, že přinejmenším principiální shoda mezi Ruskem a Trumpem existuje. Nebo jak podotkl přední britský politolog Malcolm Chalmers, Trumpovy „očividné sympatie“ k Putinovi a jeho skepticismus k americký válčícím aliancím „nelze brát jako pomíjivý rozmar“.

Stávající Senát proto slibuje zabránit jakémukoli sblížení s Ruskem, které je třeba vímat jako „nepřítele a ne jako partnera“, zatímco Sněmovna reprezentantů už Obamovu, ale i Trumpovu blízkovýchodní politiku – dokonce i v rozporu s přáním Izraele -- „boří“ prodloužením amerických sankcí proti Iránu o dalších 10 let, zakázem Boeingu prodat Teheránu dopravní letadla, přičemž schválí nejspíš i zákon o nových sankcích proti Sýrii, který fakticky ubírá zdroje z Trumpova avízovaného „boje proti Daeši“ a legalizuje „změnu režimu“ v Sýrii.

Východní Aleppo

Faktem je, že ruská armáda na džihád v Sýrii zaútočila snad vším myslitelným, co má po ruce – k bombardování se vrátily letky dislokované v Sýrii, přidaly se stíhačky z letadlové lodě Admirál Kuzněcov kotvící u syrských břehů, z křižníků byly na Idlíb a provincii Homs, prý aby zabránily přesunům bojovníků Daeše z Mosulu do Sýrie, odpáleny křídlaté rakety a ve čtvrtek na cíle v Sýrii zaútočily i strategické bombardéry. A k tomu samozřejmě po měsíční pauze zahájilo nálety na východní Aleppo i syrské letectvo.

Smyslem je „probombardovat“ cestu nejen ofenzívě do východního Aleppa, jíž se kromě syrských vládních jednotek účastní také oddíly libanonského Hizballáhu a šíitských milicí z Iráku Harákat al Nudžábá, ale k „omezení kapacit“ džihádu v Sýrii obecně. Zatímco se další džihádisté, tentokrát v provincii Damašek, vzdávají a smír s vládou podepisují další města, syrská armáda postupuje stále hlouběji do východního Aleppa. Přicházejí odtud na jedné straně „klasické“ zprávy o „posledních zničených nemocnicích“, ale současně i nepotvrzené zprávy o rebelii tamních obyvatel proti Al Kajdě a ostatním džihádistům, kteří odmítají vypustit civilisty z města a používají je jako živé štíty. Motto minulého pátku znělo „Odejděte, nebo nechte odejít nás!“ Džihádisté místo toho vyhlásili bojovou pohotovost, do shromážděných demonstrantů prý zahájili palbu z kulometů, zaminovali ulice vedoucí ven z města, při útocích na syrskou část Aleppa používají chemické zbraně a naposledy zabili v jedné ze škol sedm dětí…