Nedělní útoky si vyžádaly na sto palestinských životů, čímž se počet obětí z řad obyvatel zablokovaného pásma Gazy dosáhl 435 a zraněných je už přes dva tisíce. Mezi obětmi je nejméně 112 dětí a podle OSN civilisté tvoří 80 procent z celkového počtu mrtvých. Izraelská strana hlásí osmnáct obětí, z čeho 16 jsou vojáci; sedm z nich zahynulo, když jejich obrněné vozidlo najelo na nastraženou nálož.
Nejméně 67 ze zhruba stovky nedělních obětí si vyžádalo těžké ostřelování Šudžájí, předměstí Gazy, jehož ulice jsou pokryty mrtvými těly.
Po masakru Šudžájí vypadl „z role“ i reportér Al Džazíry:
Šéf OSN Pan Ki-mun masakr ostře odsoudil, nazval ho „hrůzným“ a vyzval Izrael, aby při svých útocích chránil civilisty. Rada bezpečnosti OSN vyzvala k okamžitému příměří, nicméně izraelský premiér Benjamin Netanjahu nicméně zabíjení civilistů obhajuje s tím, že všichni byli varováni, aby opustili místa bojů, a tak je to jejich chyba. Celou nynější invazi do Gazy přitom označuje za „historickou bitvu“ pro přežití Izraele. Ze svých domovů už uprchlo na 50 tisíc Gazanů, ale vzhledem k tomu, že přes zeď do Izraele ani do Egypta nemohou, zůstávají dál jako v kleci a před útoky se fakticky nemají kde schovat. Přední izraelští právníci nicméně zformulovali tezi, podle níž je zabíjení civilistů právně přípustné, pokud „je cílem vojenského útoku legitimní vojenský cíl“.
Izrael zároveň varoval i zahraniční novináře, že v Gaze nenese odpovědnost za jejich bezpečnost.
Netanjahu přitom tvrdí, že nelze zpochybňovat „mezinárodní legitimitu“ invaze a že má Izrael v pokračujících útocích „velmi silnou podporu“ celého světa. Platí to přinejmenším pro americké zákonodárce: po Sněmovně reprezentantů izraelskou válku proti obklíčenému pásmu podpořili i členové Senátu, a to jednomyslně – bez jediného hlasu proti nebo zdržení. Nezávazná rezoluce přitom Izraeli vyjadřuje nejen podporu, ale po Hamasu navíc požaduje, aby ukončil veškeré obranné a odvetné akce a po palestinské samosprávě zase aby přerušila s Hamasem veškeré vztahy. Sám ministr zahraničí USA John Kerry přitom veřejně sice izraelský útok vydává za „právo Izraele na sebeobranu“, nicméně zapnuté mikrofony ho ale zachytily, jak si stěžuje na vysoký počet palestinských obětí a zvláště dětí. Když byl na to novináři dotázán, uchýlil se zpět k oficiální rétorice.
Spojené státy však nejsou v izraelské agresi „prostým“ přihlížejícím – dodávají Izraeli, aktuálně nejmilitarizovanější zemi světa -- zbraně za tři miliardy dolarů ročně. Jak přitom konstatovala Human Rights Watch, „izraelské nálety v Gaze cílí na očividně civilní struktury, což je v rozporu se zákony války“. A americký zákon upravující vývoz a používání amerických zbraní přitom navíc jasně vylučuje akce, které „zvyšují pravděpodobnost propuknutí nebo eskalace konfliktu“. Netanjahu přitom otevřeně mluví o úmyslu konflikt eskalovat. Americký kongresman Dennis Kucinich proto konstatuje, že USA i Izrael podle všeho porušují americké zákony. Tím spíš, že eskalace logicky hrozí i z druhé strany – jakékoli oslabování Hamasu a růst počtu civilních obětí povede k posilování radikálnějších skupin a tím i k teroristickým akcím.
Embargo proti Izraeli?
Izraelské útoky sice pokračují, a to bez jasně stanoveného cíle nebo východiska, nicméně podle některých názorů je ve hře především snaha kontrolovat naleziště zemního plynu, která se nacházejí v pobřežních vodách pásma Gazy a jejichž hodnota je odhadována na čtyři miliardy dolarů. Zmíněná „podpora světa“ přitom není až tak silná, jak izraelský premiér tvrdí. Zatímco totiž většina světových politiků jen mlčí, což nutně nemusí znamenat, že souhlasí, masové protiizraelské demonstrace se o víkendu konaly v Londýně, v Paříži se demonstranti střetli s policií, která jejich pochodu bránila. Francouzská vláda totiž v týdnu zakázala jakékoli propalestinské akce, neboť při té poslední došlo k násilnostem, byť podle některých zdrojů se násilí dopouštěli především aktivisté podporující Izrael.
Skupina laureátů Nobelovy ceny míru, umělců i politiků mezitím vyzvala OSN a vlády světa, aby „přijali okamžitá opatření k uvalení úplného a právně závazného vojenského embarga na Izrael, stejného, jaké bylo uvaleno na Jižní Afriku během apartheidu“. Mezi signatáři jsou míroví nobelisté Adolfo Peres Esquivel, Desmond Tutu, Betty Williamsová, Jody Williamsová, Mairead Maguiroeová, Rigoberta Mechúová, ale také například finský režisér Aki Kurismaki, britský hudebník Brian Eno, někdejší šéf UNESCO Federico Mayor, izraelský historik Ilan Pappe, s nímž Literárky loni otiskly rozhovor, kanadský spisovatel Michael Ondaatje, šéfredaktor polské edice Le Monde Diplomatique Przemyslaw Wielgosz, rocker Roger Walters, slovinský filozof Slavoj Žižek a další…
Nositel Nobelovy ceny míru Barack Obama mezi signatáři není, a to v době, kdy Izrael podle některých komentářů prohrává válku v amerických médiích. „Na počátku měsíce byl Twitter izraelské armády plný obrázků obležených Izraelců,“ konstatuje magazín New York. „O tomto víkendu bylo tak jasné, že Izrael píárovou válku prohrává, že si premiér Benjamin Netanjahu úsečně postěžoval novinářům, že Hamas „mrtvé Paslestince telegenicky využívá pro svou věc“. Pokud Netanjahuovi opravdu dělá starosti to, jak mrtví Palestinci vypadají v televizi, tak by jich neměl tolik zabíjet. Už ale premiérova stížnost sama je svého druhu přiznáním. Příběh konfliktu mezi Izraelem a Palestinci totiž nyní vypadá trochu jinak. Sociální média nám pomohla vidět hlouběji do válečných zón – v tomto případě do Gazy – a umožnila divákům větší přístup k hrůzám, které svírají obyvatele pod vojenským útokem.“
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
