Tereza Spencerová: Syřané se bouří proti režimnímu postoji k islámu

04.10.2018 11:56

Snaha „zatáhnout sunnitský islám do kontrolované hry“ může být pro poválečnou Sýrii jednou z klíčových, obzvláště z hlediska obyvatel oblastí, které se během války na roky ocitly pod kontrolou radikálů.

Tereza Spencerová: Syřané se bouří proti režimnímu postoji k islámu
Foto: Washington Post
Popisek: Syrský prezident Bašár Asad

Jak jsem už několikrát připomínala, radikální islám během války v Sýrii – v podání Daeše, Al Kajdy a dalších skupin – brutálně ukázal „co umí“, což ve svém důsledku vyvolává v syrské společnosti, a hlavně mezi mladými lidmi, silné protiislámské nálady. Proto nyní i nespočet stoupenců Asadova režimu, především z prakticky sekulárních měst typu Damašku či Latákie, ostře kritizuje návrh nového zákona, který rozšiřuje pravomoci ministerstva pro náboženské záležitosti a zajišťuje mu větší nezávislost, než jakémukoli jinému státnímu úřadu. Největší bouře nevole a výzvy k protestům či dokonce ke „kulturní revoluci“ vyvolávají především články „výnosu číslo 16“, které ministerstvu umožňují budovat náboženské školy a vytvořit „mládežnický odbor“, který by dohlížel na kulturní a umělecké aktivity syrské mládeže. Text zákona ještě před konečným prezidentovým podpisem zveřejnil na sociálních sítích jeden z vládních poslanců.

Obhájci zákona z okolí Asadovy strany Baas argumentují, že smyslem je „absorbovat proces islámského probouzení“, který v Sýrii započal poté, co v roce 2011 propukla válka, a posílit „usmiřovací“ proces, který by rehabilitoval bývalé extremisty „v prostředí kontrolovaném vládou“. Damašek tvrdí, že zákon ve skutečnosti míří proti nenávistnému saúdskému wahhábismu a ideologii Muslimského bratrstva, a že je to z hlediska celého Blízkého východu „novátorská legislativa“. To není až tak úplně pravda, neboť velmi podobným směrem, tedy k jakési islámské obdobě u nás kdysi prosazovaného hnutí Pacem in Terris, přistoupil loni už Egypt. Na druhou stranu nový zákon plně odpovídá trendu, na němž se před dvěma lety shodla více než stovka předních sunnitských duchovních – tedy, že saúdský wahhábismus do „slušného“ islámu rozhodně nepatří.

Je pravděpodobné, že Bašár Asad zákon podepíše bez ohledu na nesouhlas značné části veřejnosti, a tak opravdu nelze vyloučit ani případné protivládní a především protiislámské demonstrace. Na sociálních sítích se množí podpisy pod obecným opozičním provoláním: „Jsem syrský občan… Kategoricky odmítám jakýkoli projekt, který by proměnil Sýrii v náboženský stát, a také odmítám jakýkoli projekt, který by kontroloval syrskou společnost prostřednictvím náboženských institucí, ať už jsou důvody jakékoli. Vyhlašuji svůj naprostý nesouhlas s novým zákonem o ministerstvu pro náboženské otázky. Proklamuji současně svou naději v demokratickou, sekulární, občanskou Sýrii a budu ze všech svých sil bojovat za dosažení tohoto vznešeného cíle.“

Pokud ale kritici v souvislosti se zákonem hovoří o „konci sekulární Sýrie“, je třeba připomenout, že Sýrie nebyla fakticky sekulární už dlouhé dekády, neboť režim přinejmenším od 70. let spolupracoval s „umírněným“, byť konzervativním islámem proti tomu radikálnímu, muslimsko-bratrskému. To se ve výsledku odráželo i v regionálním rozdělení Sýrie, kdy některé oblasti v provincii Hamá, Homsu nebo Aleppa či Idlíbu bývaly „se souhlasem režimu“ vždy nábožensky „zahalenější“ a pod stále větším saúdským vlivem než zbytek země. A co víc, snaha „zatáhnout sunnitský islám do kontrolované hry“ může být pro poválečnou Sýrii jednou z klíčových, obzvláště z hlediska obyvatel oblastí, které se během války na roky ocitly pod kontrolou radikálů – v postsaddámovském Iráku se o to nikdo ani nepokusil, proíránská a šíity ovládaná vláda vesměs nerespektovala názory konzervativních sunnitů a výsledkem jsou teroristické útoky i obecné násilí, které v Iráku panuje dodnes.

Nicméně, reakce syrské veřejnosti, která se na Západě obvykle popisuje jako až tupé stádo zaslepených Asadových následovníků, ukazuje, že náboženské otázky jsou ve válkou stíhané Sýrii krajně citlivé. Přitom platí, že nový zákon zaručuje všem náboženským komunitám, tedy včetně křesťanů, rovná práva, byť právě vůči fundamentálním sunnitům – tedy kruhům, z níž vzešly Al Kajda i Daeš – nabízí svého druhu (přinejmenším v očích mnoha Syřanů) až jakýsi appeasement. Současně s rozšířením pravomocí ministerstva pro náboženské otázky se nově ale omezuje mandát hlavního republikového muftího, který bude odteď jmenován jen na tři roky, a muslimští duchovní po celé Sýrii se postupně dostanou na „Asadovu výplatní pásku“. Politiku Damašku vůči islámu ostatně nedávno nepřímo předeslal současný syrský hlavní muftí šajch Ahmad Hasún, který švédské delegaci v Damašku vysvětlil, že by Evropa měla pozavírat všechny mešity financované ze Saúdské Arábie nebo z Turecka, protože z nich vycházejí jen samé problémy…

Podle syrských sociálních sítí se už jistá právnička rozhodla nový zákon „otestovat“ a podala žalobu na šajcha, který prý ve svých kázáních šíří nepřijatelný wahhábismus a ponižuje ženy. Výsledek této žaloby může mnohé napovědět o budoucí roli islámu ve společnosti i o postoji veřejnosti k Asadovu režimu.

Tereza Spencerová

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinamiPublikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

migrační pakt

Dobrý den, prý budete ve sněmovně jednat o migračním paktu. Znamená to, že jde ještě zvrátit jeho schválení nebo nějak zasáhnout do jeho znění? A můžete to udělat vy poslanci nebo to je záležitost jen Bruselu, kde podle toho, co jsem slyšela, ale pakt už prošel. Tak jak to s ním vlastně je? A ještě ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Paroubek: Lhali nám před lety, nebo nám lžou dnes?

11:34 Jiří Paroubek: Lhali nám před lety, nebo nám lžou dnes?

Ti, kteří ovládají náš svět, a tím i naše životy, spoléhají na krátkost a nedokonalost naší paměti. …